Nový deus je boží. Konečně po delší době hra, která není jako z výrobní linky. Není sice nikterak převratná, protože kráčí ve stopách prvního dílu, ale já jsem v poslední době rád za každou věc, která není koridorová checkpointová záležitost. Mám pocit, že se herní průmysl smrsknul na několik prověřených receptů a konceptů a lidé jako já, kteří hrají celý život a hry milují, tím velice trpí. Hry mě vždy překvapovaly svou barevností a nápaditostí a poslední dobou mě překvapuje, jak je vše stejné a fádní.
Deus mě přikoval před televizi a než jsem ho domastil, neměl jsem klid. Včera mě v noci budil ze spaní a neustále jsem přemýšlel o svojí poslední volbě, která ovlivnila osud lidstva. Deus má totiž skvělý příběh, který se točí kolem technologií, které posunují biologické hranice lidského druhu. To s sebou samozřejmě přináší obrovská morální a etická dilemata. Hra je plná zájmových skupin, soupeřících korporací, všemožných teroristických organizací, jsou tam i Ilumináti, zkrátka na tenhle šťavnatý koláč se sletí všechny mouchy.
Principy hratelnosti bych popsal jako infiltrační střílečku s rpg prvky. Vylepšujete si postavu prošpikovanou implantáty, vylepšujete si zbraně, můžete si vybrat mezi Rambo a Snake přístupem, tj. mezi klasickou kosenicí a plíživou tichou akcí. Kromě hlavního příběhu je k dispozici množství vedlejších nepovinných misí.
Hra je temná a depresivní, tak dobrý a zajímavý design tu dlouho nebyl, budoucnost lze tušit hlavně pocitově a tam Deus odvádí opravdu dobrou práci. Hrací plocha je kvůli technickým limitům konzolí malá, přesto však působí živým dojmem a kulisy měst vyzařují specifickou atmosféru. Je to jako kdyby ožily Gibsonovy romány.
Deus nastoluje některé velice důležité otázky, kterými se v poslední době zabývám. Vývoj technologií versus lidské vědomí. Již brzy se rozepíšu obšírněji.
Deus je prostě boží a nezbývá mi, než ho doporučit náročnějším hráčům, kteří hledají komplexnější rozšoupnutí.
Článek vznikl s podporou Gamescape .
ďurech
