Šílený profesor Ďurech
Prehistorický člověk

Vyrostl jsem v devadesátých letech a zůstal jsem v nich. Jsem v prdeli.

Když vyjde nové album od mojí oblíbené kapely, objednám si ho a čekám až dorazí. Do té doby ho neslyším a nemůžu psát komenty na fóra v den vydání. Dokonce se těším až dorazí, rozbaluju ho jak dítě na vánoce, mazlím se s artworkem a jinak se ukájím. Tak jsem zvrácený. V devadesátkách jsme neměli mp3 a bylo nám dobře. Je to komprimovaný prdelní formát, který zredukuje kvalitu vypiplaného produktu, s kterým se někdo obtížně a lopotně prcal ve studiu. Věnuji se sbírání zastaralých kotoučů, kompaktních disků. Je to prehistorické médium, kterému se podařilo vymýtit kazety. Kdo měl walkmana s přetáčením pouze na jednu na stranu ví, o čem mluvím.

Na nové filmy chodím do kina, protože když vyjde nový film, v mojí hlavě se nedá jinde sehnat. Nehodlám sledovat kinoripy ani žádné další ripy v kuřecí kvalitě na malém usraném monitoru nebo i na velké televizi. V kině je nádherné velké plátno a masivní zvuk, který doma nemám. Kino je obřad, sdílíte film s ostatními, jejich mozkové vlny se mísí s vašimi a vytvoří se jedinečná událost, stejný film působí pokaždé jinak, podle toho, jak se namíchá vlnový koktejl. Brána do světa filmu je obrovská, což je u vizuálního média neuvěřitelně důležité. Hlavy jsou velké jako paneláky. Mohutné měřítko, kterého lze doma docílit pouze s obtížemi, pokud není člověk za vodou a postaví si kino doma. Když si film zamiluji, čekám až vyjde na dvd nebo blu-ray a zakoupím si ho.

Nemám iPhone nebo iPod nebo jakoukoliv další vymoženou usranost. Mám tu nejrybější Nokii, s kterou si nevyfotím ani ksicht v koupelně. Je to klasický telefon, s písmeny jako pro důchodce. Nechci být pořád na internetu, fidlit s aplikacemi a mailovat na hajzlu. Nemám internet dokonce ani doma, zrušil jsem ho, z bezpečnostních důvodů. Nevěřím mu. Je to nástroj, který umožňuje monitorování veškerého vašeho počínání. Jste na síti – může se na vás připojit kdokoliv a cokoliv. Chodím do internetové kavárny. Další důvod je ten, že jsem si pořád honil péro u internetového porna a přestal cokoliv dělat. Málem jsem si uvařil kebuli. Člověk se přistihne, že surfuje a přitom už nic konkrétního nehledá a nepotřebuje. Zpátky k fantazii a klidu a soustředění.

Rád čtu knihy. Miluji vůni papíru a váhu knihy v ruce. Líbí se mi jedinečnost každého knižního objektu, zaznamenává do sebe, co s ním bylo prožito. Seru na Kindle a čtení z umělohmotné podložky na kafe.

Nechci se hýbat u hraní her. Chci sedět a splynout s gaučem nebo židlí. Chci ovládat hru myšlenkami a hýbat se minimálně. Nehodlám hopsat u sebe v obýváku a hrát volejbal nebo kuželky.

Kašlu na 3D technologie do domácnosti. Celý můj život je 3D až až a já chci koukat na placku. Mám placku rád.

Jsem starý člověk. Jsem oldskůl. Vím, že mě doba převálcuje, ale budu se držet zuby nehty a neodejdu domů bez boje.

ďurech