Vždycky mě fascinoval expresivní výraz architektury 60. a 70. let, která je u nás mylně považována za komunistickou. Období totality sice definovalo její funkci a obsah, po formální stránce se ale často jedná o velmi zdařilé projekty, které svým výrazem reagovaly na progresivní světové tendence. Důvody, proč jsem se o generaci tvůrců tohoto období začal zajímat, jsou v důsledku dva.
První je rozhodně určitá podobnost mezi graffiti a architekturou. Urban prostor, setkání s jasně tvarovanou hmotou a energií, barvy, rozměr atd. Těch podobností je spousta a ne náhodou se několik writerů z mojí generace stalo architekty. Vyrůstal jsem v partě hajzlů, co se flákala po městě, dělal jsem tagy v metru, tramvajích, na domy a na cokoliv, na co šlo psát, somrovali jsme cigára, dělali bordel na privátech naivních holek a hlavně jsme nonstop chodili po měste. Město jsme milovali čim dál víc a spoustu dlouhejch let jsme doslova proflákali po ulicích. Tehdy jsem domy jako je Kotva, DBK, Máj, nebo Federální shromáždení neměl rád a přesto jsem byl nucenej je denně potkávat. Díky tomu jsem měl čas je pozorovat a při bližším pohledu, kdy se mi povedlo prohlídnout nános dlouholetý špíny, jsem začal vidět skvělý a odvážný domy.
A tím se dostávám k důvodu mého zájmu číslo dvě. Přestože byla tato architektura navrhována již před 40 i 50 lety, stále působí z mého pohledu naprosto futuristicky a vizionářsky. V 60. a 70. letech lidstvo opět uvěřilo, že budoucnost už přichází a na těhle domech je to velmi dobře vidět. Od malička jsem fan veškerýho scifi, comicsu, snění o budoucnosti a tak dál a byla otázka času, kdy si vypěstuju aspoň laickou závislost na informacích okolo futuristický architektury.
V roce 2004 jsem dostal nabídku z časopisu o architektuře ERA 21, zda nechci nakreslit sérii comicsů o architektuře. Tak vzniklo 6 kraťasů, který postupně vycházely v ročníku 2005. Vedle SIALu, Karla Pragera a např. Vladimira Dedečka se jeden díl týkal přední dámy české scény a to Věry Machoninové (* 27.09.1928), která projektovala v tandemu se svým manželem Vladimírem Machoninem (R.I.P.). Mezi jejich nejznámější práce patří Obchodní dům Kotva (1975), DBK (1981), Hotel Thermal v Karlových Varech (1976), nebo Zastupitelský ůřad ČSSR v NDR (1978). Přestože před pěti lety bylo informací o celé generaci šedesátých let žalostně málo, vybral jsem si stavbu od Machoninových pravděpodobně nejmíň známou, a to jejich vlastní vilu na Praze 5 připomínající kovovou kostku zasazenou do svahu po Strahovem. Informace a podklady pro jednotlivý díly jsem dával dohromady velmi poctivým způsobem, přestože jsem většinou nakonec použil jen zlomek z nich. S Věrou Machoninovou jsem udělal asi hodinovej rozhovor a co mě znova překvapilo, byla podobnost slovníku této staré dámy se slovníkem writerů z ulice. Mluvila o “ksichtu domů, tvrdosti výrazu, prachách na stavbu”, a když jsem později použil pár doslovných citací do comicsu, z mnoha stran jsem slyšel, že je škoda, že jsem její věty převedl do vlastní hovorový řeči. Nebylo to tak.
Článek sem nahazuju hlavně z toho důvodu, že se blíží výstava manželů Machoninových v Galerii Jaroslava Fragnera, ke které vyjde i katalog a to je rozhodně velká událost i důkaz toho, že ledy nenávisti vůči architektuře 60. až 80. let postupně tajou, a to hlavně mezi mladými lidmi.
Věra a Vladimír Machoninovi 60´/70´
výstava + katalog
22.12.2010 – 30.1.2011
Galerie Jaroslava Fragnera
Betlémské náměstí 5a, Praha 1
Jako bonus přikládam comics o zmíněné vile + jeden další díl z již zmiňované série o architektuře. A to o fiktivním architektovi, kterého letím hledat do Buenos Aires. Dvě zajímavosti – kupodivu spousta lidí uvěřilo v jeho existenci a to i přední odborníci – teoretici. Vila v závěru comicsu o Stanislavu Hauerovi je ve skutečnosti zmenšená Hvězda smrti ze Star Wars.
518 COMICS:
518
