Kniha KMENY
Preview # 2
V následujících týdnech budeme čtenáře Biggboss.cz zásobovat ukázkami z připravované knihy Kmeny, ve které si tým kolem Vladimira 518 posvítil na současné městské subkultury. Texty doprovází bohatý fotografický doprovod od Tomáše Součka, který s pražskými partičkami strávil skoro celé léto. Kniha se bude křtít 1. prosince v Meetfactory.
KMENY > SKATE
O skateboardové kultuře píše Martina Overstreet, šéfredaktorka celostátního školního časopisu RedWay a spoluatorka 2. nejkrásnější české knihy r. 2010 Zde jsou psi. Mimochodem, na příští rok chystá Martina společně s michalem nanoru celou knihu o historii českého skateboardingu.
Člověku z ciziny, kterej nerozumí tomu, jak to u nás chodí, by se mohlo zdát, že co Čech, to skejťák. Máme tady 125 skateparků a stavějí se další. Kamenných skateshopů je plus minus 350 a před krizí jich bývalo ještě víc. Internetovej obchod Skateshop.cz má na Facebooku bezmála 50 000 fans a pořád přibejvaj nový. To třeba stránku Kinder Bueno má v oblíbených o dvacet tisíc Čechů míň. Znamená to, že víc lidí jezdí na skejtu, než kolik jich kupuje čokoládový tyčinky? Ne, znamená to jedině to, že na rozdíl od čokolády berou lidi nákup skejťácký mikiny ještě pořád jako projev individuálního životního stylu, ke kterýmu stojí za to se na FB přihlásit. Příběh, na kterým stojí skateboardová kultura, je tak silnej, že má kredit a reprezentuje určitý hodnoty dokonce i v době, kdy Skateshop.cz není vlastně ničím jiným než překladištěm hadrů a bot ušitých v Číně.
My Češi, nehledě tolik na skateboarding, milujeme praktický oblečení – aspoň dvě skejtový mikiny do každý rodiny a celou zimu klidně odchodíme v jedný snowboardový bundě. Potkat ve města kluka v kabátu je pamětihodná událost. Z toho (i když nejen, důvodů je totiž víc) pak vzniká dojem, že skateboarding už dávno není „městskej kmen“, ale stejnej mainstream jako třeba fotbal.
Jenže kolik z nás, co kupujeme Vans a Black Flys a jednou za rok se zajdeme opít na Mystic, skutečně jezdí na skejtu? Kolik z nás, co si pod vlivem hipsterský retro módičky pověsilo doma na zeď skejtovou desku místo prefabrikovanýho umča z IKEA, mělo naposledy odřený kolena? Dokud se bude padat a krvácet, dokud se bude jezdit pod cedulema Zákaz skejtování, dokud budou děti s cígama na Templetonových fotkách vypadat pořád tak dojemně nevinně, dokud budou plakáty na Mystic pořád tak mystický a dokud si budou generace předávat morální apel nutnosti „vracet do scény“, budou ty cca čtyři tisíce lidí, co tvoří její jádro, v undergroundu. Tedy aspoň v tom vnitřním, „v duchu“, jestli mi rozumíte, protože přes všechny mýty a legendy, přes všechen ten původní punk a tak dále, je skateboarding hlavně sport. A sport rovná se byznys. A byznys rovná se peníze.
Rozhovor ke kapitole dal Martin Jurášek, pro-rider a trojnásobný mistr ČR v pool-bowlu. Když se ho Martina zeptala, jestli vznikají skejťácký partičky podle toho, co kdo poslouchá za muziku, nebo podle jiných zájmů, tak řekl: “Ty lidi spojuje hlavně to, že chtějí jezdit, takže partičky vznikají spíš podle toho, jak ti lidi bydlí blízko u sebe, nebo že spolu chodí do školy a takhle. Když se ubalí, tak se to pošle dokola, a kdo nechce, tak nechce. To, jakou kdo má rád hudbu, je taky každého věc a ostatní jsou k tomu tolerantní. Ale možná nějaké rozdíly jsou. Třeba Brewce Martin a jeho parta ze Skatopia parku v Ohiu, nenáviděli hip hop a milovali rokenrol. Skatopia… Nejobávanější skate park ve Státech, kde se bavili tím, že kradli auta, tahali je do parku a tam je zapalovali. Nevím, třeba to jsou jen fámy, ale nám někdo radil, že jestli tam pojedeme, ať necháme auto hodně daleko, aby nám náhodou neshořelo.”
Nový Bigg Boss release Kniha KMENY!
biggboss
