Kniha KMENY

Preview # 8

14 11 2011

V následujících týdnech budeme čtenáře Biggboss.cz zásobovat ukázkami z připravované knihy Kmeny, ve které si tým kolem Vladimira 518 posvítil na současné městské subkultury. Texty doprovází bohatý fotografický doprovod od Tomáše Součka, který s pražskými partičkami strávil skoro celé léto. Kniha se bude křtít 1. prosince v Meetfactory.

KMENY > BLACK

Metalová kultura je v Čechách mimořádně silná a její jednotlivé odnože klidně mohly zaplnit i polovinu Kmenů. Nakonec jsme vybrali tu, která je názorově, hudebně i vizuálně nejradikálnější – black metal. Měli jsme trochu obavy, jestli se nám metalové solitéry podaří vůbec sehnat, ale na domluvené večerní focení nakonec dorazili v plné výzbroji. Text ke kapitole Black napsal publicista Viktor Palák, který od letošního roku šéfuje webovému magazínu The Aardvark. (Mimochodem, Vladimir 518 má k metalu hodně blízko, ještě jako teenager vydával metalový fanzin.)

Už dávno není postrachem, ale pořád přitahuje svou zálibou v temnotě i schopností ji zhudebňovat. Black metal coby vizuálně nejpodmanivější metalový subžánr si stále hýčká auru výjimečnosti, kterou lze odůvodnit nejen jeho uzavřeností, ale i schopností absorbovat vlivy odjinud. Atributy jinak soběstačné komunity už sice pronikly do mainstreamu, black metal má ale vždy odpověď, jak si udržet svou výlučnost. Individuální vnímání je zde nadřazeno stádnímu chování, solitérnost je ctnost.

Hudebně náleží „černý kov“ k dlouhodobě nejotevřenějším odnožím tvrdé hudby, paradoxně ho ale provází někdy oprávněná pověst až sektářské uzavřenosti. Na jedné straně „true“ blackové kapely a jejich fanoušci, kteří hudbu nahlížejí skrze ideologii a dogmata, na druhé straně nahrávky s žánrovým jádrem, které jsou zároveň rozkročené mezi ambientem a řízným, melodickým rockem. A mezi tím hudebníci, kteří považují black metal za nejzajímavější formu uměleckého vyjádření, k němuž sice náleží i ony dogmatické prvky, jež však lze více či méně nenápadně tvarovat. Taková charakteristika ale nepřekvapí, pokud si uvědomíme, že metal jako takový přežívá již několik desetiletí právě díky tomu, jak se v něm snoubí progresivní uvažování se lpěním na tradicích. A nelze ji brát s naprostou jednoznačností, protože ona uzavřenost je často více prostředkem uměleckého vyjádření než deklarací odstupu vůči vlastním příznivcům. Ti se pak k blacku vztahují přirozeně primárně přes hudbu a její doprovodné projevy. V rámci metalu je blackových fanoušků v podstatě jen pár procent, jsou ale vidět.

„Díky některým projektům a osobám se black dere stále více na povrch a láká více posluchačů. Je to sice dobře, ale doufám, že se z něj časem nestane další zprofanovaný styl, který budou poslouchat masy tupců,“ říká o české blackové komunitě Michal Horna z webzinu Mortem. Vystihuje tím jak radost mnohých blackmetalistů z vzestupu jejich společenství, tak nutkání zůstat dostatečně „pod zemí“. Pokud totiž něco blackoví fanoušci sdílejí s oddanými příznivci kteréhokoliv jiného žáru, je to odstup, který si vytvoří, když se jejich styl stane příliš exponovaným. „Typickým obrazem průměrného českého metalového fanouška je pro mě zvěř z Masters of Rock, libující si v budovatelských melodiích a hrdinné stylizaci jemně zemědělského typu,“ doplňuje s jízlivostí Michal „Kverd“ Jaroš z kapely Heiden, která už dávno opustila „zlou“ stylizaci a nálady křesá mnohem subtilnějšími prostředky. „Black metal a s ním koketující subžánry jsou bezesporu v ústraní. Abych ale byl upřímný, jsem jistým způsobem rád, že to tak je. Nejsem masovosti nijak nakloněný,“ dodává. Odvrácenou stranou tohoto pocitu výlučnosti jsou primitivní „obranné reakce“ na vstup do posvátného prostředí. „Co máte proti novým Mayhem?“ zeptal jsem se před lety na aktuální tvorbu personálně proměněné kultovní norské kapely člena jedné české trueblackové skupiny, s nímž jsem předtím obsáhle korespondoval. A už jsem od něj nikdy nedostal ani řádku. (…)