V následujících týdnech budeme čtenáře Biggboss.cz zásobovat ukázkami z připravované knihy Kmeny, ve které si tým kolem Vladimira 518 posvítil na současné městské subkultury. Texty doprovází bohatý fotografický doprovod od Tomáše Součka, který s pražskými partičkami strávil skoro celé léto. Kniha se bude křtít 1. prosince v Meetfactory.
KMENY > HIPSTERS
Slovo hipster se v posledních letech hodně skloňuje a často v negativním smyslu. Kdo to ale hipsteři jsou a co si myslí? Kmeny pomůžou tuto otázku zodpovědět. Kapitola o subkultuře, tak úplně subkulturou není celou knihu uzavírá a napsal ji hudební publicista Karel Veselý, spoluautor konceptu a editor celé publikace. Fotilo se v Meetfactory a samozřejmě na koncertech kapel, které znají jen samozrvaní hudební labužníci.
(…)
Cítí se jako doma v digitálním chaosu současné akcelerované kultury, ale svoji technologickou nadřazenost využívají výhradně k získávání (pochybného) sociálního statusu elitářů, kteří stojí nad konzumní společností. Tvoří globální národ renegátů z internetu propojených neviditelným předivem MP3 blogů a facebookových tlačítek LIKE. Těmto bohémům digitálního světa 2.0 se říká hipsteři, ačkoliv oni sami toto slovo nemají moc v lásce a považují ho za urážku. A zatímco vehementně popírají svoji existenci, vede svět debaty nad tím, jestli jsou jen politováníhodnými oběťmi internetového deliria, anebo předvojem nového lidství, které brzy splyne s virtuální realitou. Ať už je odpověď jakákoliv, jedno je jisté: na začátku druhé dekády nového tisíciletí je trochu hipstera v každém z nás, i když si to odmítáme přiznat.
Termín hipster má kořeny v druhé polovině padesátých let, kdy tímto slovem popisovali novináři bělošské fanoušky jazzu posedlé imitací životního stylu svých černých vzorů. Spisovatel Norman Mailer ve své eseji Bílý negr z roku 1957 připisuje zbožštění divoké černošské spontánnosti jako reakci na prázdnotu světa, který může každým okamžikem skončit v atomovém holokaustu. Fascinace životním stylem afro-americké menšiny, reprezentovaným hudebními žánry funk, soul či hip hop, neopustila masovou kulturu ani v dalších padesáti letech. Černé cool – ta úžasná sexy nálepka s nekonečným množstvím použití – se stala součástí marketingových strategií velkých korporací, které skrze ni prodávají mládežníkům iluzi opravdovosti. I dnešní hipsteři bez skrupulí kradou vizuální prvky živých subkultur jako pouhé znaky a zbavují je jejich společenské podvratnosti nebo původního významu. Brýlemi s tlustou obroučkou nebo kšiltovkou amerických truckerů si vypůjčují opravdovost od slavných subkultur minulosti, a vytvářejí tím vlastní ironický hybrid.
„Byl jsem na prvním koncertu Can v Kolíně. / A na prvních zkouškách Suicide v New York City / a když Captain Beefheart zakládal svoji první kapelu. / A byl jsem první chlápek, který pouštěl Daft Punk indie dětem,“ vyjmenovává svoje (vymyšlené) zásluhy v Losing My Edge James Murphy z kapely LCD Soundsystem. Píseň z roku 2002 uvozuje nástup první hipsterské generace, která z pirátských sítí stahovala gigabajty obskurních nahrávek dávno zapomenutých kapel, a získávala tak náskok v olympiádě vytříbeného vkusu. Byl to počátek éry, kterou charakterizuje technika mash-upu montující z popových hitů bastardí homunkuly. Ve zmíněném písňovém lamentu LCD Soundsystem je ale kromě zparodovaného vychloubání elitáře přítomen i sentiment nad tím, že minulost je tak dokonalá, že se jí současnost nemůže nikdy vyrovnat. Druhá rovina tohoto pohnutí je nad pomíjivostí svého výsostného statusu, jehož budování věnuje hipster celou svoji energii a o nějž může kdykoliv přijít: „Dochází mi šťáva a děti na internetu mi můžou vyjmenovat členy všech dobrých kapel z let 1962–1978,“ stěžuje si Murphy. V kinetickém věku internetu přestal být vkus něčím stálým a staly se z něho dýchavičné dostihy zběsilého surfování po hraně věcí. Hipster musí být v neustálém střehu, aby svoji identitu korigoval podle trendů, a zároveň se při tom tvářit, že ho trendy nezajímají. Pokrytectví!? A co tomu takhle říkat společenská strategie?
(…)
Není pro tebe označení hipster urážka, zeptali jsme se v rozhovoru Ondřeje Hlaváče a ten odpověděl: „To slovo, ten význam toho slova mi automaticky evokuje spíš něco negativního. Jakýkoli škatulkování je vždycky spíš ke škodě věci. Už to není o tom, že si pár lidí mezi sebou vesele posdílí zážitky a pospolu si zaeuforizuje. Najednou máš kolektivní fungování a společnej životní styl. V okamžiku, kdy všechny tyhle lidi někdo otagoval a oficiálně pojmenoval, se z toho stal sociální paragraf. Nebrečím z toho. Takže okej, beru to: chodíš na Sedmičku, nosíš skinny – jseš hipster. Mně osobně je to docela jedno, neoznačuju tak sebe ani nikoho. Nebavím se s lidma podle nějakého klíče.“
Nový Bigg Boss release Kniha KMENY!
Kniha se bude křtít 1. prosince v Meetfactory.
biggboss
