V následujících týdnech budeme čtenáře Biggboss.cz zásobovat ukázkami z připravované knihy Kmeny, ve které si tým kolem Vladimira 518 posvítil na současné městské subkultury. Texty doprovází bohatý fotografický doprovod od Tomáše Součka, který s pražskými partičkami strávil skoro celé léto. Kniha se bude křtít 1. prosince v Meetfactory.
KMENY > GRAFFITI
Po hip hopu a black metalu je graffiti další kmen, který je velmi blízký Vladimirovi 518. Text pro knihu ale nenapsal on, ale writer skrytý pod přezdívkou EXIST333. 518 alespoň ze svého archívu dodal doprovodné fotografie.
Graffiti je již několik dekád celosvětovým fenoménem, ze kterého se postupně vyvinulo něco jako „sprejerský průmysl“. Každoročně vychází množství tematických knih a časopisů, v každém velkém městě fungují graffiti shopy a obraty výrobců barev jako Montana nebo Molotow jsou astronomické. Mnoho writerů se živí zakázkami a někteří zčásti dokonce i volnou tvorbou pro galerie. Pořádají se celosvětové komerční soutěže tipu Write4gold a funguje mnoho specializovaných webů. Otázka, zda je graffiti umění, nebo ne, nebo jestli je to snad dokonce zločin, už na začátku druhé dekády nového tisíciletí zní poněkud anachronicky.
S příchodem street artu – toho zjemnělého a pragmatičtějšího syna – se vše změnilo a z podceňovaného a mnohými opovrhovaného žánru umění ulice se stala módní „in“ záležitost. Personální kaligrafii tagů a tvarů částečně nahradily šablony, nálepky, nebo polystyreny a maniakální šíření jednoho jména pak různá většinou rádoby vtipná hesla, ochočená bezzubá moudra či angažované glosy společenského a jiného dění. To vše je ve veřejném prostoru umístěné poněkud méně agresivně než klasické graffs. Street art je více přijímán jako legitimní umělecká disciplína a jeho projevy expandovaly do soch, objektů, videí nebo obřích nástěnných maleb.
Hranice mezi pouličním a současným uměním téměř neexistuje, protože mnozí autoři street artu i graffiti vystudovali umělecké vysoké školy a ve značné míře dospěli ke stejným východiskům, postupům a kunsthistorické vybavenosti jako kterýkoli jiný „profesionální umělec“. Graffiti ve své puristické podobě ale stále žije. Duch bezohlednosti, anarchie a zároveň vášnivé lásky k písmu a pokrývání všech dostupných – pohyblivých i nepohyblivých – ploch stále ovládá mnohá světová velkoměsta. Jedním ze základních hybatelů je touha soutěžit s ostatními, ovládnout teritorium, být stále lepší, zdolávat překážky a „dotknout se hvězd“. Je to ta archetypální, animální a zároveň transcendentální síla v lidech, ze které graffiti žije a co ho pohání. (…)
V rozhovoru odpovídal OIPSE na otázku: Myslíš si, že město graffiti potřebuje? Z mýho pohledu každopádně. To je jasný. Když jedu městem, tak mě vlastně nic jinýho nezajímá. Bez graffs by to bylo zdechlý město. Druhá věc je kvalita. V Praze už to není, co bejvalo. Přijde mi, že dřív na sobě lidi mnohem víc makali, že nechtěli jít ven udělat sračku. Teď to tak ze sedmdesáti procent není. Je tu spousta mladejch, který sice malujou, ale k tomu, jak by to mělo vypadat, mají daleko. Dělaj tři roky jeden paťatej chrom pořád dokola, což je škoda, protože kdyby se nesoustředili jen na tohle, tak mohli bejt mnohem dál. Ale objevují se i party, který dělaj dobře a mohli by to „dát“. Pak jsou tu jiní, který mají skills malovat krutě, ale jsou líný nebo to pro ně není priorita. Jiní udělaj třeba jeden legál měsíčně a honěj ego na netu. Chtěl bych v Praze vídat víc kvalitní ulice, skoro nikdo to nedělá, a přitom je to základní věc.
Praha měla vždycky velkou základnu, ale teď je to na internetu samej writer, ale ve městě vidět nejsou. V deseti lidech se to utáhnout nedá. Je třeba víc bojovat a ukázat, že graffiti jen tak nezmizí… Pořád se dá malovat celkem v pohodě, jen je třeba to víc nakopnout.
Nový Bigg Boss release Kniha KMENY!
Kniha se bude křtít 1. prosince v Meetfactory.
biggboss
