Profesor Ďurech
Pod tíhou cizích snů

Jednou jsem v rámci náporu šílenství strávil asi týden v Egyptě. Nebudu zde mluvit o spotřebovaném kouzlu této země. Někdo ji totiž celou vykoukal do ztracena. Magie slavné minulosti vydává prdivé tiché vzlyky pod apatickou přítomností, staří bohové jsou pryč a dovezen byl pouze zarmoucený Sen.

Jeli jsme autobusem po rozpálené asfaltovce na předměstí Luxoru. Kam oko dohlédne se rozprostíraly hliněné chatrče bez střech, ženy pekly na rozžhavené vozovce bochníky chleba. Z většiny těch hliněných hrůz však trčel satelitní přijímač! Zahlédl jsem člověka, jak uveleben na židličce sleduje televizi, která je položena na lepenkové krabici, zatímco kolem chodí kozy. Ve všem tom slunečním šílenství, v té třeskuté chudobě, ve vší té hlíně a zoufalství se sedí a čumí na televizi. Většina těch lidí nikdy neopustí kilometr čtvereční, na kterém se narodili. Sytí se však náramností celého světa, sledují místa, která nikdy nenavštíví, dívají se na věci, které si nemohou dovolit. Je jim předkládán Sen o světě, kterého se nikdy nedotknou. Dotknou se kozy a slámy a chleba ze silnice. Jsou však ke Snu připlácnutí jako můra jedinému k rozsvícenému oknu v nejhlubší noci. Je jejich potravou a pomáhá jim přežít.

Jsme na tom ale v principu všichni stejně. Většina lidí nikdy neopustí svůj kilometr čtvereční. Vytvoří si amalgám z cizích Snů, udělají si z nich balzám a pomažou se jím. Takhle opatlaní iluzí potom čelí svým strašlivým rutinám a skutečnostem. Z vlastní zkušenosti znají minimum světa, většina ostatních znalostí je zprostředkovaná. Sledují slavné, bohaté a úspěšné, jak využívají nepřeberné množství nádhery, na kterou oni musí škudlit, aby si taky mohli ukousnout z koláče.

50 procent světového bohatství vlastní 5 procent populace. Na druhou stranu nikdy nebyla vrstva majetných tak široká, jako je teď. Před 300 lety mělo 95 procent lidí úplné hovno. Rozdíl byl v tom, že se nemohli dívat skrze magické portály na to, z čeho všeho se dá případně vybírat. Žili ve sladké nevědomosti a přijímali svou hrůzu. Dnes může obrovská vrstva nemajetných a jinak neupotřebitelných sledovat ty neroztodivnější přeludy a vrtochy úspěchu. Mohou je konzumovat, krásně se jimi rozesnít a potom se odebrat k jakékoliv špatně placené agonii, která v lepším případě umožní jednu nedůstojnou uškudlenou dovolenou ročně. Podívejte se do výkladní skříně na to, co nikdy nebudete mít! Spečenina iluze a naděje (tzv. Americký Sen) však voní jako purpura a pomáhá přežít život.

ďurech