„Zaprvé, nepíšu sci-fi. Napsal jsem pouze jednu sci-fi knihu a tou je 451 stupňů Fahrenheita, založenou na realitě. Science fiction je zobrazení reálna. Fantasy je zobrazení neskutečného. Takže Marťanská kronika není science fiction, je to fantazie. To by se nemohlo stát, chápete? To je důvod, proč zde bude dlouhou dobu: je to řecký mýtus a mýty se drží.“
Smrt Raye Bradburyho se sice dala předpokládat, přesto ochromila celý svět; zemřel po dlouhém boji s těžkou nemocí v noci 5. června 2012 ve věku 91 let. Odešel pokojně, proto věřme, že v pokoji bude i odpočívat.
Ray, velmistr sci-fi a fantastické prózy, má na svém kontě několik románů, stovky povídek, řadu básní i filmových scénářů a je jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších autorů současnosti.
Ray je skutečně pravým příkladem toho člověka a umělce, který jen svým nadáním a láskou k tomu, co dělá, se dokázal vypracovat až na samý vrchol. Střední školu dokončoval v době Velké hospodářské krize, a proto jeho rodina neměla dostatek prostředků na to, by mohla sponzorovat Rayovu vysokou školu. Ray ji však ani nepotřeboval, říká: “Knihovny mě vychovaly. Nevěřím na vysoké školy a univerzity. Věřím v knihovny, protože většina studentů nemá žádné peníze. Dokončil jsem střední školu v období krize a neměli jsme žádné peníze. Nemohl jsem jít na vysokou školu, tak jsem chodil do knihovny tři dny v týdnu po dobu 10 let”.
Ve svých dílech pracuje hodně s fantastickými a utopickými prvky, a to hlavně pro efekt. Jeho nejznámější kniha 451 stupňů Fahrenheita – taktéž teplota, při které začíná hořet papír – varuje před možnou deformací společnosti a upozorňuje na fakt, že nepřítomnost sociálního kontaktu odvrací člověka od individuálních zážitků. Hrozba odlidšťování. Člověk nedokáže chápat souvislosti a stává se manipulovatelným. Podobně jako u Orwela je zde silná pesimistická vize o vývoji společnosti, a proto chce poukázat na tento problém, aby společenství nezapomnělo.
Připomeňme si jeho tvorbu a uctěme památku spisovatele, jehož posledním přáním bylo umístit prach svých ostatků na Mars, přečtením alespoň kouska jeho práce a Ray Bradbury bude stále žít.
Kromě jeho velkých děl doporučuji např. krátkou povídku Ztracené město na Marsu nebo Pojď ke mně dolů do sklepa.
Matthew B
