Funkmaster Roman Holý
> 10 Top Desek

Multiinstrumentalista, hudební skladatel, producent, člen skupiny Monkey Business, J.A.R., Neruda a projektu G-Point Hunters = funkmaster Roman Holý!

Jsem v podniku, kde solí funkmaster Roman Holý… Na kávu chodím s Romanem Holým… Jsme pořád funky jak Roman Holý… Podpantoflák Roman Holý…
Roman Holý téměř všude ve stáji BiggBoss díky své živé hudbě a silné osobnosti; Vladimír 518 často označuje Romana za magnetického člověka, který ho neustále přitahuje k sobě nebo jako šamana ze Šumavy, což de facto skutečně je.
Zavítali jsme tedy do domu, kde bydlí funkmaster Roman Holý, abychom mohli nasát něco z Romanova hudebního vkusu a vůní jeho vášnivě sestavované sbírky vinylů – všechny fotky jsou proto autentické a pořízené z Romanova domácího studia. A komentář je pouze přepis Romanova toku řeči zaznamenaného na diktafon – díky tomu je to naprosto přirozený projev bez nějakého vyumělkování a jakékoli přípravy, protože Roman vybral ze své sbírky oněch 10 top desek až na místě.
Dostáváme proto výběr maximálně kvalitní muziky a současně i skvělý tip na několik méně známých kapel. Enjoy!

Moje první nejoblíbenější deska, která mě napadla, je německá novovlna – skupina Ideal. Tohle je jejich poslední deska před tím, než se rozpadli. Je to taková divoká, experimentální, vypsychlá parta z Berlína. Začínali jako punková kapela a postupně se propracovali k takový zvláštní nový vlně a electru. A tato deska mě do dnešního dne, přestože je z roku 1982, nepřestává fascinovat.

Nina Hagen a deska Angstlos, což se dá přeložit jako nevolnost asi. Nina je moje nejoblíbenější zpěvačka, nikdy jsem neměl žádnou jinou zpěvačku víc rád. Od Niny mám všechny desky, ale Angstlos je pro mě její tvůrčí vrchol. Nina se narodila ve Východním Německu, pak emigrovala do Západního a odtud ji ještě vyhnali do Ameriky, protože i na poměry v Západním Německu dost zlobila. V Americe se dala dohromady s Giorgio Moroderem , což byl hodně věhlasnej disco producent, a potkala tam mladičký kluky Red Hot Chili Peppers, tenkrát asi osmnáctiletý, kteří jí pomohli s natáčením týhle desky a je to naprosto úžasná věc.

Donald Fagen je člověk, kterej polidštil jazz. Jazz je hudba, kterou já úplně nemam v oblibě, ale Donald ji přesunul do takovýho poslouchatelnějšího tvaru. Je to velkej národní poklad a hrdina, protože jeho kapela Steely Dan má neuvěřitelně oduševnělý a pěkný texty. V Americe to jsou velký hvězdy, podobně jako tady byl kdysi oblíbenej Frank Zappa, tak tam do dneška jedou Steely Dan – Donald Fagen je jejich zpěvák a skladatel. Deska Nightfly je podle mě vrchol celýho fusion jako žánru.

Tohle je deska při který se spolehlivě vždycky rozpláču, protože mam na ní hrozně dobrý vzpomínky – Genesis, Zůstali jsme jen tři. Je to kapela, kterou opustili skoro všichni členové a oni zůstali opravdu jen tři. Natočili hodně depresivní, melancholickou, smutonou desku. Vždy, když ji slyšim, tak slzim. To udělá málokterá deska.

Jestli je Nina Hagen moje nejoblíbenější zpěvačka, tak jeden z mých pěti nejoblíbenějších zpěváků je určitě Bryan Ferry. Tohle je jeho sólová deska Boys and Girls. Bryan nejenže skvěle vypadá, ale nikdy asi neudělal nic, co by mě nějak míjelo, nebo co by mě nezajímalo. Byl vždycky nejkrásněji oblečen, měl nejdelší patku a my máme na nový desce Monkey Business písničku, která se jmenuje Nikdy nebudeme tak cool jako Bryan Ferry.

Moje další top kapela, hodně utajená, nedávno jsem ji zrovna pouštěl Vladimírovi, protože máme spolu podobnej hudební vkus. Je to naprosto neznámá kapela z osmdesátých let z Londýna, která se jmenuje Fashion. Já jsem dokonce sehnal desku s jejich podpisama, to má pro mě velkou hodnotu. Electro pionýři v podstatě, takový taneční electro. Maximálně mě baví.

Black Sabbath je pro mě nejlepší kapela, jaká se kdy zrodila – nebyli to ani Beatles, ani Queen. BS opravdu zbožňuju, miluju vlastně všechno od nich, kde byl teda Ozzy Osbourne, pak už moc ne. A tahle deska je pro mě vrchol jejich šílenství, hudební geniální zvrácenosti a atmosféry. Sabotage je prostě neuvěřitelná záležitost…

Tohle je chlapík, kterej se kamarádil hodně s Beatles, hlavně Johnen Lennonem, a svoje desky nahrával zásadně na ulici a zásadně zhulenej, ale to tak že strašně.. Do dneška vystupuje, já jsem ho nedávno viděl v Amsterdamu. Je to hrdina našich věčírků, moje manželka ho naprosto zbožňuje. Jeho vyřvávačky typu I like marihuana jsou jakoby ozdobou každýho androšskýho věčírku vlastně od sedmdesátých let. Doporučuju – David Peel.

Matt Johnson je moje další spřízněná duše. Kdysi založil kapelu The The a kromě vtipnýho názvu nabízí neuvěřitelně zajímavou porci muziky, takový kytarovky spíš. Dneska by se tomu řeklo indie kytarovka, ale jsou to překrásný písničky s hodně závažnejma, v podstatě polickýma kritickýma textama. Kapela The The byla ještě geniální v tom, že se tam sešel kytarista Johny Marr – velká hvězda Británie do dneška, jeden z nejvíc ceněnejch kytaristů. To všechno udělalo dohromady fenomenální kapelu The The.

Tohle je teda úplnej guru – Frank Zappa. V podstatě cokoli od něho, co se mi dostalo k uším, miluju. Jeho poťouchlej hudební humor je tak něco osvobozujícího v dnešní době prefabrikátů a kravin, že to nelze nemilovat. Deska Sheik Yer Bouti.

A co bude, až nebude rap? Odpověď už známe – Romanův funk ze Sušice!

Matthew B foto Dominika