Toto je první díl seriálu o patnácti nejvýznamnějších českých obchodních domech z 60. a 70. let 20. století, který vychází z knihy a stejnojmenné výstavy KOTVY MÁJE / České obchodní domy 1965–1975.
01 Obchodní dům Prior Pardubice
Růžena Žertová // 1971–74 // prodejní plocha 5 723 m2 // Masarykovo náměstí 1950, Pardubice
Příběh budovy pardubického Prioru, který se měl stát základním kamenem nové struktury města mimo historické centrum, se začal odvíjet v 2. polovině 60. let, kdy vznikly první studie architektky Anděly Drašarové z pražského Střediska 10 SPÚO Brno a Atelieru 6 KPÚ v Hradci Králové. Přestože Anděla Drašarová dovedla svůj návrh až do fáze prováděcího projektu, realizoval se nakonec návrh Růženy Žertové z brněnského sídla ústavu.
Ačkoli Žertová ve svém návrhu z roku 1970 vyšla ze základních parametrů projektu Drašarové (a také z výtvarného námětu na podobu fasád Aleny Šrámkové), v řadě věcí se od původního projektu odchýlila. Prior v jejím podání byl nyní pouze třípodlažní budova, v půdoryse vepsaná do čtverce o délce hrany 54 resp. 63 m. Výsledný tvar objektu, uvolněný z ortodoxie jednoduchého kvádru, byl dán odečtením jednotlivých menších objemů od tohoto čtverce. Výměru prodejní plochy Žertová zachovala na úrovni 5 300 m2. V provozním řešení domu autorka usilovala o maximální úspornost. V suterénu našly jako obvykle místo sklady, v prvních dvou NP prodejní oddělení. Administrativu a další zázemí domu soustředila architektka kolem otevřeného atria 3. NP.
Ocelovou konstrukci domu projektoval Jiří Opatřil, statik Vítkovických železáren. Navrhl kloubový skelet budovy z I profilů v základní modulové síti 9 × 9 m. Aby dosáhl minimální konstrukční výšky prodejních podlaží, která se 4,5 m odpovídá polovině půdorysného rastru, řešil stropní konstrukci jako stropnicový systém do ocelových průvlaků. Plášť objektu, vyplňující jednotlivá pole pohledového roštu nosné konstrukce, navrhla Růžena Žertová z tenkostěnných ocelových panelů a světle vyspárovaných vyzdívek z lícových cihel.
Podoba obchodního domu dlouhá léta nedoznala změn. V letech 2007–09 se však do něj doslova nabourala budova nákupního centra AFI Palace Pardubice – v podstatě zrušila původní východní průčelí a svým měřítkem a hmotou degradovala Prior Růženy Žertové na svůj přívažek. I přesto původní dům jedinečným způsobem zosobňuje nesnesitelnou lehkost architektury – samozřejmost, s jakou se umělecká intuice architektky, jež se v 70. a 80. letech 20. století prosadila jako designérka a autorka výjimečných šperků, uplatňuje v nanejvýš racionální prostorové mřížce objektu, je pozoruhodná – a při osobní zkušenosti téměř dechberoucí.
01 / OD Prior Pardubice / Perspektivní pohled z Palackého tř. / 1970–71 / Archiv Muzea umění Olomouc, Sbírky architektury
02 / OD Prior Pardubice / Východní průčelí v průběhu stavby / Archiv OD Pardubice
03 / OD Prior Pardubice / Dobový pohled na jižní fasádu / Archiv Muzea umění Olomouc, Sbírky architektury
04 / OD Prior Pardubice / Dobový noční pohled na východní fasádu / Archiv OD Pardubice
05 / OD Prior Pardubice / Jihozápadní nároží / foto Petr Jehlík / 2010
06 / OD Prior Pardubice / Pohled z Palackého třídy / foto Petr Jehlík / 2010
02 Obchodní dům Máj
John Eisler / Miroslav Masák / Martin Rajniš // 1973–75 // prodejní plocha 10 125 m² // Národní 63/26, Praha 1
„Obchodní dům Máj z let 1972–1975 patří nepochybně k nejvýznamnějším příkladům české architektury 70. let 20. století. Navrhli ho architekti John Eisler, Miroslav Masák a Martin Rajniš z libereckého ateliéru SIAL, který v roce 1968 založil autor televizní věže na Ještědu Karel Hubáček a který se stal ojedinělým centrem nezávislé a nekonformní české architektonické tvorby v těžkých letech normalizace po sovětské invazi. Plány týmu Eisler-Masák-Rajniš provedly švédské stavební firmy SIAB a ABV Stockholm. […]
Uměleckohistorická cena obchodního domu Máj/ Tesco spočívá především ve schopnosti jeho autorů vyrovnat se pohotově a samostatně s podněty, které na přelomu 60. a 70. let 20. století přinášely nejprogresivnější směry současné západní architektury, a to zejména hnutí high tech a neofunkcionalismus.
K architektuře high tech, která se v době stavby Máje teprve začínala rozvíjet, se pražské dílo hlásí zvláštnostmi své stavební technologie v čele s metodou suché montáže, způsobem, jakým dům stavěl na odiv složky své infrastruktury, zejména barevně natřená potrubí na stropech obchodních místností (dnes zakrytá podhledy z roku 1992), i důrazem na své mechanické prvky, zejména eskalátory v prosklené schodišťové hale, které měly návštěvníkům domu i divákům na ulici přinést radost z pohybu. Jde tu o rysy, jaké se výrazně uplatnily v nejvýznamnější stavbě raného údobí high tech, v Centre Georges Pompidou v Paříži (1972–1977) od architektů Renza Piana a Richarda Rogerse. Je však nutno vzít v úvahu, že Máj byl dokončen o dva roky dříve než jeho slavnější pařížský protějšek, což mu v kontextu evropské architektury tohoto období dává nepominutelný význam.
Neofunkcionalistické složky Máje spočívají hlavně v důrazu na tenkost jeho pláště, prolamovaného pásovými okny a velkými skleněnými plochami, a v asymetrických prvcích jeho kompozice. Také zde musíme vzít v úvahu, že neofunkcionalistický směr se začal ve světové architektuře hlásit ke slovu až koncem 60. let, s nástupem skupiny New York Five, a že Máj ve své době patřil k nejmonumentálnějším novostavbám tohoto hnutí ve světovém měřítku.
Do prostředí zástavby Nového Města pražského vstoupilo dílo architektů Eislera, Masáka a Rajniše s razancí, jaká byla pro světovou architekturu 70. let 20. století typická. Stavbě však nelze upřít kontextuální rysy, spočívající v respektu k odlišným hladinám zástavby Národní a Spálené ulice. Cenné historické domy v sousedství Máje ve Spálené ulici nepadly za oběť jeho novostavbě, nýbrž výstavbě stanice metra Národní třída v druhé polovině 70. let […].”
Prof. Rostislav Švácha
01 / OD Máj / Soutěžní návrh (J. Eisler, M. Masák, M. Rajniš) / 1971 / Archiv Muzea architektury a stavitelství NTM
02 / OD Máj / Soutěžní návrh (I. Matušík) / 1971 / Archiv Muzea architektury a stavitelství NTM
03 / OD Máj / Dokončená stavba ještě jako 02 / 1975 / Archiv Muzea architektury a stavitelství NTM
04 / OD Máj / Dokončená stavba už jako Máj / 1975 / Archiv Marie Platovské a Rostislava Šváchy
05 / OD Máj / Stavba po rekonstrukci / foto Petr Jehlík / 2011
06 / OD Máj / Studie přestavby (J. Eisler, M. Masák, M. Rajniš) / 2008
03 Obchodní dům Prior Plzeň
Zbyněk Tichý / Václav Zoubek / Jaroslav Peklo // 1965–68 // prodejní plocha 5 670 m2 // Americká 47, Plzeň
Plzeňský Prior, jeden z prvních poválečných univerzálních obchodních domů v Československu, měl být podle plánu z přelomu let 1959 a 1960 součástí nového celku budov občanské vybavenosti v přednádražním prostoru při dnešní Americké třídě. Stal se však nadlouho jedinou budovou, jež byla z původního záměru realizována.
Vzhledem k tomu, že projekt Zbyňka Tichého, Václava Zoubka a Jaroslava Pekla vznikl již v raných 60. letech, neodpovídá zcela typologickému schématu, který se pro OD této velikosti v průběhu doby ustálil. Architekti rozdělili uměřený kubický objem v půdorysu na dva provozní trakty – čtyřpodlažní prodejní a osmipodlažní skladový a administrativní.
Cílem autorů bylo dosáhnout maximální přehlednosti dispozice. V suterénu i nadzemních podlažích obchodní části domu byl nabízen široký sortiment od průmyslového zboží a sportovních potřeb přes obuv, textil až po nábytek a bytové zařízení. V jednotlivých podlažích druhého traktu bylo kromě příjmu zboží a skladů i další zázemí včetně technických provozů. Vertikální doprava byla zajištěna dvojicí výtahů, eskalátorů a schodišť pro návštěvníky, výtahem pro zaměstnance a párem nákladních výtahů.
Konstrukci prodejního traktu tvoří ŽB monolitický skelet v modulu 12 × 12 m s konstrukční výškou podlaží 5,40 m. Rozpon nosných konstrukcí skladového traktu je 6 m. Poloviční je oproti prodejní části s 2,70 m i konstrukční výška podlaží. Stropy obou celků jsou ŽB monolitické. Ve dvou středních polích 2. NP prodejní části však byla místo původně uvažované stropní desky provedena sklobetonová skořepina. Objekt byl klimatizován a u hlavního vstupu opatřen tepelnou vzduchovou clonou. Fasádu domu tvořil plášť z eloxovaného hliníkového obkladu na boletických sendvičových panelech.
Realizace Prioru proběhla v letech 1965–68. Již v listopadu 1967 však byly na stropní konstrukci 2. NP zjištěny statické závady. Problém byl vyřešen dodatečným ztužením stropní konstrukce a snížením jejího provozního zatížení. Budovu, zkolaudovanou až v roce 1977, v současné době provozuje společnost Tesco.
01 / OD Prior Plzeň / Pohled na jižní fasádu od Americké třídy / foto Petr Jehlík / 2011
02 / OD Prior Plzeň / Pohled z křižovatky Americké a Sirkové / foto Petr Jehlík / 2011
03 / OD Prior Plzeň / Pohled od budovy Generálního ředitelství Policie ČR v Sirkové / foto Petr Jehlík / 2010
04 / OD Prior Plzeň / Sklobetonová skořepina ve 2. NP / foto Petr Jehlík / 2010
05 / OD Prior Plzeň / Model / J. Přáda / Repro z: Obchodní dům na Moskevské třídě v Plzni. Architektura ČSSR. 1967, roč. XXVI, č. 6, s. 342
06 / OD Prior Plzeň / Půdorys 3. NP / Repro z: Obchodní dům na Moskevské třídě v Plzni. Architektura ČSSR. 1967, roč. XXVI, č. 6, s. 343
04 Obchodní dům Prior Karviná
Jan Melichar // 1970 // prodejní plocha 4 580 m2 // tř. 17. listopadu 2/23, Karviná-Fryštát
Jednou z prvních staveb občanské vybavenosti v pásu území mezi historickým Fryštátem a bytovou výstavbou na sever od centra Karviné se měl stát obchodní dům Prior. Součástí tohoto záměru byl původně i návrh sousedního hotelu. Architekt Jan Melichar z brněnského střediska SPÚO, pro nějž projekt karvinského souboru představoval premiéru na poli navrhování obchodních domů, vztáhl výšku obou budov k nedaleké staré zástavbě. Vedle horizontální varianty hotelu, která měla spolu s Priorem podtrhnout vlys historické siluety města, existovala i varianta výšková. Nakonec však nebyla realizována ani jedna z nich.
Jednoduchou kvádrovou hmotu obchodního domu se třemi NP a suterénem autor koncipoval s důrazem na maximalizaci prodejní plochy při minimální podlažnosti. Toho docílil zejména díky nekomplikovaným provozním vazbám a funkčním, přehledným dispozicím. Snad i proto se obchodní dům do dnešní doby nedočkal rekonstrukce, jež by zásadně změnila jeho původní podobu. Jak sám architekt přiznává, uplatnil při návrhu znalost soudobých zahraničních OD v čele s De Bijenkorf v Rotterdamu (1957) M. Breuera a A. Elzase. První dvě nadzemní podlaží Jan Melichar vyhradil prodeji, přičemž obslužné prostory a technické zázemí soustředil do tří modulových polí. Krytý přístup do objektu umožňovala obchodní pasáž v krajních třech polích při kratší straně půdorysu. Ustupující 3. NP bylo určeno administrativě. V podzemním podlaží, kam se díky využití terénní vlny autorovi podařilo přivést zásobování přímo z terénu, se nacházely sklady.
Konstrukčně architekt řešil objekt jako ŽB skelet s rozponem 9 × 9 m a výplňovým cihelným zdivem. Za zmínku stojí rozdělení stavby na tři dilatační celky kvůli poddolovanému podloží. Fasáda stavby byla obložena pálenými taženými obkladačkami. V exteriéru upoutá pozornost předsunuté schodiště, gradující pylonem od akademických sochařů Oldřišky Keithové a Karla Volavého, které se svým výrazem zřetelně hlásí k odkazu klasické moderny.
01 / OD Prior Karviná / Severní fasáda / foto Petr Jehlík / 2011
02 / OD Prior Karviná / Severovýchodní nároží / foto Petr Jehlík / 2011
03 / OD Prior Karviná / Dobový pohled na jižní průčelí / Archiv Jana Melichara
04 / OD Prior Karviná / Model OD s nerealizovanou stavbou hotelu / Archiv Jana Melichara
05 / OD Prior Karviná / Půdorys 1. NP / Archiv Jana Melichara
06 / OD Prior Karviná / Půdorys 2. NP / Archiv Jana Melichara
05 Obchodní dům Labe
Růžena Žertová // 1969–74 // prodejní plocha 5 800 m2 // Revoluční 9, Ústí nad Labem
Návrhem OD Labe, který podobně jako řada dalších obchodních domů své doby významně přispěl k přeměně historického středu mateřského města, byla v polovině 60. let pověřena architektka Růžena Žertová z brněnského SPÚO. Podlouhlou hmotou obchodního domu, disponujícího prodejní plochou 5 800 m2, autorka vyplnila obdélníkovou výměru celého bloku exponované parcely mezi autobusovým a vlakovým nádražím a městským centrem.
Dispozice pětipodlažní budovy je velmi přehledná – volnou prodejní plochu vymezila Žertová dvěma krajními věžovými jádry, do nichž soustředila vertikální komunikace a sociální zařízení. Ve středu prodejních pater zůstala pouze dvojice eskalátorů. Kromě ŽB věží tvořil nosnou konstrukci domu ocelový skelet v modulovém rastru 12 × 12 m. Zatímco do suterénu architektka umístila sklady, poslední NP bylo určeno pro vedení OD a zázemí zaměstnanců.
Obvodový plášť budovy navrhla autorka ze zavěšených sendvičových panelů se svrchní vrstvou z hliníkového plechu. Pilovitě řazené vertikální prvky rytmicky rozčlenily dlouhou plochu fasády a opticky ji tak zkrátily. Šedou barvu kovu doplňoval šedozelený břidličný obklad na dvou věžových jádrech. Technicistní charakter a chladné barvy fasády měly upomínat na element vody – obchodní dům nesl název Labe a řeka hrála v urbanistickém kontextu města důležitou roli.
Interiér stavby byl původně proveden v šedých odstínech odpovídajících barevnosti exteriéru. Uměleckou výzdobu domu zpracovala Jana Bartošová-Vilhanová, autorem plastiky Labe, umístěné před západním průčelím domu, byl Karel Kronych.
Po změně majitele v roce 1995 došlo v OD Labe ke změně provozu – v prvních třech NP byl zrušen formát velkoplošného prodeje a celý prostor byl rozdělen mezi více než stovku nájemců. Z původní koncepce zůstaly zachovány pouze restaurace, kavárna a vyhlídková terasa ve 4. NP.
01 / OD Labe / Jihovýchodní nároží / foto Petr Jehlík / 2012
02 / OD Labe / Jižní průčelí / foto Petr Jehlík / 2012
03 / OD Labe / Severovýchodní nároží / foto Petr Jehlík / 2012
04 / OD Labe / Detail fasády / foto Petr Jehlík / 2010
05 / OD Labe / Západní průčelí / Archiv Růženy Žertové
06 / OD Labe / Kovová fontána v atriu 4. NP / Archiv Růženy Žertové
Kniha Kotvy Máje v našem e-shopu!
Petr Klíma
