Lady Fuckingham aka perverze a zvrácenost.
Je vlastně dost šílený i fakt, že autor tohohle úchylného díla je naprostá ikona světové literatury; muž, který napsal i např. klasiku Obraz Doriana Graye. V tomto případě si ale zřejmě potřeboval ukojit svoje základní pudy.
Dílo se tváří, nebo spíš ho autor představuje, naprosto realisticky. Má se jednat o zápisky mladé aristokratické nymfičky, kterou prostě baví rozdat si to kdekoli a s kýmkoli. Stačí ale přečíst několik málo stránek a jste rázem na pochybách, protože tohle by se zřejmě nemohlo dít ani v té nejvýše postavené a nejcnostněji se tvářící společnosti (právě tyto společnosti jsou totiž ty nejzvrhlejší).
Určité drobné epické jádro tato kniha má, ale to úplně vedlejší. Do popředí se totiž ženou dopodrobna vylíčené prasárničky. A těch jsou plné stránky. Pro představu přepíši úryvky z náhodně vybraných stránek:
»Máš rozkošně našpulenou pipinku, Beatrice,« pronesla důvěrně, když pohlédla na můj mons Veneris. »Dokonale doplňujeme jedna druhou – já ji mám blond a ty budeš brunetka. Podívej se, moje chloupky povyrostly už na půl palce!«
Alice, jež bystře pozorovala všechno, co se v komoře děje, spatřila nesmírně překvapena, že William má rozepnuté kalhoty a z nich mu trčí jakási dlouhá tvrdá věc, obdařená rudou hlavou. William to uchopil jednou rukou a zdálo se, že váhá, zda to opět zastrčit do kalhot, ale najednou to počal třít nahoru a dolů. »Že jsem se nechal tak vyrajcovat, já blbec! Ah, ah! Nedá se nic dělat, prostě musím! Ruka pracovala stále rychleji. Líce mu zčervenaly, oči měl vyvalené a za několik okamžiků mu z toho něco vystříklo; bělavé kapky mu potřísnily ruce i kalhoty a některé dostříkly až na podlahu téměř dva yardy daleko.
William hbitě poklekl a přisál se ke štěrbince svými rty; líbal ji tak vášnivě, až to mlaskalo. Dívce to působilo nesmírnou rozkoš, vzdychala a sténala, až to William nevydržel, vecpal se Lucy mezi bělostná stehna a jedním rázným pohybem vrazil svůj mocný nástroj do zející štěrbinky, až byl celý ponořen v dívčiných útrobách. Lucy vyrazila jen: »Ha!«
Alice: »Uvidíš, že odhodlání mi nechybí.« Udělala vše podle Williamova návodu, nasadila si krví nalitý žalud na poševní vchod a pomalu přisedávala. Bolelo to, leč Alice nedbala, až v ní zmizela celá rudá hlava i s límečkem. Zavrtěla prdýlkou a v náhlém rozhodnutí přisedla ještě níž. Projela jí strašná bolest, jako by jí nějaká zvířecí příšera zuby i drápy rvala vnitřnosti. Málem omdlela a musela si chvilku oddechnout. Postoupila asi odva palce.
»Alice, ty milá Alice,« zašeptal William jako u vytržení. »ty jsi tak primová holka! Jde ti to dobře, výborně. Ještě jedno takové přisednutí a stanu se jediným vlastníkem všech tvých milostných půvabů.«
»Ať třeba umřu, nedbám bolesti!« šeptala. »Pomoz mi, Willie, pomoz mi, miláčku.« A chystala se k třetímu přisednutí. William ji uchopil za boky.
Odhodlaná dívka zaťala zuby, stiskla rty, zavřela oči a rup! V tu ránu byla naražena až na kořen Williamova kůlu. V mrákotách padla Williamovi na hruď a její vytrysklá panenská krev byla nezvratným důkazem krvavé povahy milostných dobrodružství.
Komorník William, zmazán a zkrvaven, se vymanil, a protože se pro tento případ vybavil vším potřebným, stal se milosrdnou sestrou ošetřovatelkou. Alice s hlubokým povzdechem otevřela oči, usmála se a řekla: »Ten poslední doraz byl strašlivý, ale už je to za námi. Proč jsi ho vytáhl? Okamžitě ho tam vrať a dopřej mi toho hojivého obstřiku, který, jak mi řekla Lucy, brzy zhojí všechny utržené rány.«
William ji zlíbal, jemně zavedl svůj pyj do její zmučené pipinky, nikoli však úplně, a počal se pomalu a opatrně pohybovat vzhůru dolů, vzhůru dolů, ven a dovnitř, dovnitř a ven. Začalo to působit. Tření se zjemnilo a William pociťoval, jak se Alicina pochva mírně stahuje a zase povoluje, což ho brzy přivedlo k dalšímu vrcholu rozkoše. Náhlým prudkým pohybem pronikl až k děložnímu krčku a vystříkl svou milostnou životní tresť do jejích útrob. Ještě několikrát sebou škubl a zůstal oslaben přívalem slastné únavy.
Leželi oba v těsném objetí bez jakéhokoli pohybu a vychutnávali svou vzájemnou blízkost a tělesnou hmotnost. William ho pak vytáhl a batistovým šátkem pečlivě otřel Alicinu panenskou krev nejprve z její pipinky a potom i ze svého již poněkud znaveného bimbasa. Když ukládal zkrvavený šátek do kapsy, prohlásil hlasem, jenž se chvěl dojetím, že si ho navždy schová jako drahou památku na rozkoše, jichž mu tak láskyplně a dosyta poskytla.
Přestože se Lady Fuckingham může skrz tyto řádky jevit poněkud povrchně či monotonně, rozhodně stojí za to ji přečíst. Kniha není nijak moc obsáhlá a přes svoji úchylnost si zachovává i určitý intelektuální rozměr.
Matthew B
