Nemusím Toma Hankse. Což není úplně to pravý, když se rozhodnu jít na film, v němž Hanks hraje cca šest různých rolí najednou. Z Atlasu mraků/Cloud Atlas, který měl včera premiéru, máte první půl hodiny pocit, že jste vynechali prvních osm dílů pěti různých TV seriálů splácaných dohromady. Což vám nadšení nepřidá.
Za filmem jsou autoři Matrixu – někdejší bratři Wachovski, nyní již ale sourozenci Wachovski, protože jeden z nich se nechal překopat na Lannu Wachovskou. A Cloud Atlas není, stejně jako nebyl Matrix, žádná odpočinková podívaná. Musíte u něj myslet. A to je super, protože je to něco, po čem mě osobně se u současných filmů pořád stýská a saturuju asijskou kinematografií. Ke které se ostatně stejně tenhle film v mnoha věcech hlásí.
Nebudu chodit okolo horký kaše: z Cloud Atlas jsem odcházel nadšen.
Dnešní filmy mají hrozný stigma. Dřív bylo naprosto normální, že film trval standardnícj 90 minut – jakýsi dokonalý čas na udržení pozornosti. Dnes jakoby měla většina režisérů pocit, že story, kterou vypráví zrovna oni se do těch klasických devadesáti minut vzhledem k jejich domnělé genialitě prostě nevejde. Průměrná sračka, která běží v kinech má tak dnes běžně dvě hodiny. Ó bože, dej mi nůžky a střižnu! Který film si dnes zaslouží directors cut? Nedostatek děje se pak přeplácává digitálními efekty, jejichž nános zastírá nedostatek myšlenek.
Na Cloud Atlas je sympatické právě to, že CGI tam hraje doplňkovou úlohu – celé to drama by se totiž dalo v principu odehrát i v divadle. A jeho 172 minut mě bavilo celých, i přestože obyčejně dávám i old-schoolové asijské perly na tři pokračování. Přeskakování z minulosti do budoucnosti, z nedávné minulosti do post-budoucnosti. Mnohovrstevnost, která neuspí a někam spěje. V kině jsem měl doslova dětinskou radost. Nechal jsem se unášet dějem bez ošívání se a koukání na hodinky…skvělý pocit, který prostě u hollywoodské produkce máte málokdy. Dnešní filmy jsou podle mě plné polopatických návodů. Aby záplatku pochopil úplně každý. Díky bohu ne tak u Atlasu mraků.
Každý další střih v Atlas Cloudu ve vás probouzí hádanky a očekávání: půjdeme do minulosti, do současnosti, do budoucnosti? Kdy to začnu alespoň trochu chápat? A nakonec cestujete časem překvapivě stejně plynule, jako jste večer jeli do kina v BMW či v MHD. A ve chvíli, kdy se necháte nést, přestat chtít za každou cenu všemu rozumět, postupně se vám příběh začne konečně rozvíjet před očima, jako další matrixovské poselství. Toho, které dýchá bojem individuálního dobra proti historii obepínajícímu zlu nesvobody. A jak to zní jakkkoli odrbaně a pateticky, tak i té naší lásky vůči nenávisti. Bez přehnaného patosu.
Jo, nezapomněl jsem říct, že ten film je o karmě a reinkarnaci? Tenhle film Hollywoodu spoustu let chyběl. Akční scény jsou sice z toho slabšího kraje, ale jinak?
Jinak je to prostě naprosto famózní pohádka pro dospělé.
Více o filmu nalezneš v našich dalších článcích:
http://www.biggboss.cz/news/2071
http://www.biggboss.cz/news/2174
http://www.biggboss.cz/news/1473
Charvi
