O inženýrech z Boston Dynamics a jejich robotech, které vyvíjejí za peníze amerického námořnictva, zde již byla několikrát řeč. Možná by ale stálo za to, podívat se o zhruba čtyřicet let zpět, konkrétně do roku 1971 do nizozemského Eindhovenu, abychom lépe posoudili, kam jsme za tuto dobu ve vývoji kybernetických protějšků živých organismů došli. V tamním muzeu vědy, tzv. Evoluonu, připomínajícím svým tvarem létající talíř, byla totiž ve stejném roce veřejně zprovozněna první kinetická socha řízená počítačem – Senster, “monstrum”, které reagovalo na podněty okolí a svým “přirozeným” chováním ohromovalo tehdejší návštěvníky.
Ačkoli celé muzeum, otevřené již v roce 1966 firmou Philips, bylo koncipováno jako vědecký zábavní park, z dnešního pohledu se snažilo zapůsobit na své návštěvníky až obskurními atrakcemi – např. tím, jak funguje elektromagnet, spalovací motor, telefon; co udělá molitanový míček, když ho dáme do tekutého dusíku apod. Senster byl ale jiná káva. Čtyři a půl metru široký a dva a půl metru vysoký objekt z přiznané hliníkové konstrukce, plný senzorů a servomotorů přikovaný ve velké aréně, vzbuzoval v divácích emoce, které si někteří z nich živě vybavují dodnes. Přitom nešlo o výtvor z dílen technologických korporací, ale dílo, které stvořil jediný muž ve své garáži.
Edward Ihnatowicz, Sensterův stvořitel, byl ve Velké Británii usazený umělec polského původu, který se již od 60. let zabýval chováním složitých přírodních i uměle vytvořených systémů a jejich rekcemi na podněty z okolí, tedy problémy vnímání, které byly v té době považovány za jeden z centrálních bodů při zkoumání inteligentního života. Svůj první výtvor na tomto poli, interaktivní objekt SAM (Sound Activated Mobile) prezentoval Ihnatowicz již v roce 1968 na průlomové výstavě Cybernetic Serendipity, na které se poprvé představila umělecká díla, která vznikla s pomocí počítače, nebo byla sama kybernetickým zařízením svého druhu, schopným reagovat na okolní prostředí a odpovídat na externí podněty buď zvukem, světlem, nebo pohybem.
Senster (název vznikl spojením sense + monster) byl výsledkem tříleté práce a stal se prvním opravdu významným a svébytným uměleckým dílem, které reagovalo na své prostředí díky počítačovému zpracování dat. Dokončen byl v roce 1971 a jeho vývoj umožnila Ihnatowiczovi firma Philips, provozovatel Evoluonu. Hlava Senstera byla vybavena čtyřmi zvukovými senzory a Dopplerovým radarem, který snímal pohyb návštěvníků. Pohyb sochy pak obstarávala soustava servomotorů a důmyslný systém programování. Vše bylo řízeno počítačem Honeywell 416 prodávaném v licenci pod značkou Philips s pamětí dnes už neuvěřitelných 8K a programovaném děrnými štítky.
Senster reagoval na pohyby návštěvníků a okolní zvuky, např. tleskání. Vzhledem ke komplikované akustice v Evoluonu a specifikám použitého programu, který vyhodnocoval informace ze zvukových senzorů i Dopplerova radaru zároveň, působily jeho reakce velmi přirozeně a byly mnohem komplexnější, než bylo původně zamýšleno, což je možné posoudit i na jediném filmovém záznamu, který se do dnešních dnů zachoval.
Sám Ihnatowicz vzpomíná na svůj zvláštní zážitek při oživování sochy, kdy se po zapnutí Senstera z nahromaděné nervozity pozvracel, načež se k němu přitočila Sensterova hlava jakoby se chtěla přesvědčit, jestli je v pořádku.
Na to, o jak komplikované a přelomové dílo se v případě Senstera jedná, není jeho další osud příliš slavný. Po skončení své životnosti v roce 1974 byl rozmontován (děsivá představa pro některé inteligentnější roboty z hollywoodské produkce:), technické vybavení rozdáno místním elektronickým nadšencům a kovová konstrukce zachráněna jen díky firmě, která docenila její historický význam a umístila ji před sídlo své firmy ve městečku Colijnsplaat v Nizozemsku.
Sám Ihnatowicz, který přiznal, že když na Sensterovi pracoval, měl pouze teoretické znalosti s programováním, ale dokončoval ho již s bytostným přesvědčením, že počítače mohou být silným a platným uměleckým médiem, nastoupil kariéru v Department of Mechanical Engineering na University College v Londýně. Zde pokračoval ve výzkumu robotiky, ale výsledky své práce nicméně dále prezentoval jako umělecké objekty nikoli vědecké objevy. Nadále se tedy hlásil ke svému přesvědčení, že na rozdíl od vědců, kteří se vždy pokoušejí vysvětlit svět spíše pomocí analýz a měření, má umělec považovat sám sebe za jediný refernční bod a demonstrovat jen svůj úhel pohledu. Zároveň však nemá nikdy zůstávat ve své bublině stranou okolního dění a pokroku, ale naopak vystoupit na barikádu a zapojit se do boje na širší frontě.
Je příznačné, že nejenže se Senster nedochoval do dnešních dní, ale ani Ihnatowiczovo dílo nebylo zatím nějak uceleněji zpracováno, i jím rozepsaná kniha zůstala bohužel nedokončená. Vše se možná pomalu mění k lepšímu, protože londýnská Tate nedávno zařadila Senstera do své online galerie ztraceného umění a v lednu by podle mých informací měla vyjít kniha Joanny Walewské, která Ihnatowiczovi věnovala svou dizertaci. Až bude kniha na světě, budeme vás informovat. Stay tuned.
Stránky věnované Edwardu Ihnatowiczovi a jeho dílu:
www.senster.com/ihnatowicz/senster
Senster v současnosti:
Jediný známý dochovaný film zachycující Senstera v pohybu
Dokument o Evoluonu
Evoluon, stavba připomínající létající talíř, vznikl jako muzeum vědy , které sponzorovala firma Philips v roce 1966 a již od začátku se stal symbolem města. Skončil v roce 1989 při poklesu návštěvnosti – v roce 1998 přeměněn na konferenční centrum
SAM – Sound Activate Mobile na výstavě Cybernetic Serendipity
Pavel Kappel
