Koridorem se sunu, pomalu, všude je tma, elektrika vypadává, všechno bzučí, orchestr si pobrumlává, jsem sám, jenom zkáza tma a já…pak vyběhne něco mezi Vetřelcem a Věcí, a už řežeme a střílíme, šlapeme, kosti praskaj, krev cáká, orchestr kvílí, pravidla jsou jasný – přežít. Je to jak život – nabíhaj na vás mutanti a vám se chce blejt hrůzou, ale musíte řezat a zvítězit. A pokud ne, tak aspoň zaklepat bačkorama důstojně. V roce 2008 vyšel u EA první díl a představil nám hlavního hrdinu Isaaca Clarka. Byl to opravář hajzlů na kosmírnejch plavidlech, co se zaplet do vládního spiknutí, do invaze mutantů, starou mu zabili, no prostě si to tenhle tichošlápek vyžral, ale na žádný hroucení ani pomyšlení, vzal to vod podlahy, vyrobil jezera krve, mutanty vyřídil a uniknul v záchranným modulu. Hra nebyla dokonalá, ale měla atmosféru – hutnou, velkou, kdy serete z toho, co na vás vybíhá nebo serete z toho, co vyběhne. Do toho pěknej arzenál – řezáky, bodáky, zpomalování času, pušky, detonátory – všechno, co potřebuje hajzlbába z roku 2 500. K záporům by pak patřila poměrně velká repetitivnost. Nyní nám vývojáři z Visceral games naservírovali pokračování. A můžeme si hnedka z kraje říct, že to je veledílo, majstrštik. Jakej je rozdíl mezi nadprůměrnou hrou a drahokamem? Jsou to detaily! Hrozný detaily, který se slejou v magii, kdy hra žije a dejchá, když vás dostane dovnitř a není nic jinýho než ona. Je to jak s ženskou. Synergie, kdy je celek víc, než jen úhrn součástí. Tohle kouzlo se vkrádá jenom do děl největších, nejvybroušenějších, nejdivočejších. Je to jedna z nejhezčích her týhle generace konzolí – pohyby postav, design prostředí, hra světla a tmy, všechno je precizní až k poblití. Skvělý zvuky, Isaac se nám rozmluvil, napínavá hudba. Kromě řezání a zabíjení si taky užijeme dost hlavolamů a hříček, poletování v nulový gravitaci a další parády. Všechno je různorodější a líp vystavěný do celkový kompozice, krásně to graduje. A těžký je to kurevsky! Hraju na třetí obtížnost z pěti a dává mi to zahulit, pořád dochází náboje, zdraví, něco není, něco skáče zezadu, ze stropu, z hajzlu, něco syčí a bleje za rohem…stresu tři prdele, napětí pořád, dlouho v kuse se to hrát nedá. Pokud si chcete u hraní odpočinout a zapomenout na ten mlýn, co nás všechny mele, tak tohle není dobrá volba. Tohle je hrůza a hrůza a hrůza, ale neuvěřitelně precizní a kouzelná.
james cole
