Takeshi Kitano („Beat“ Takeshi)
Dnes bych vám chtěl něco říct o jednom z mých nejmilovanějších režisérů a herců v jedné osobě. Jeho film „ Sonatine “ který jsem viděl krátce po převratu byl pro mě zjevením a začátkem mé lásky nejen k jeho filmům, ale i k Japonsku, japonské kinematografii, architektuře a estetice.
Kitano měl zajímavé dětství-jeho otec Kikujiro byl malíř pokojů a alkoholik, se kterým neměl Takeshi zrovna nejlepší vztahy. Jeho hlavními vzory se tak stali baseballoví hráči a členové místní Jakuzy, se kterými se už jako dítě přátelil a od nichž začínal „brát rozum“.
Kvůli matce se pokoušel studovat na univerzitě strojní inženýrství,to ho ale vůbec nebavilo, na školu se vykašlal a stal se raději beatníkem, poflakujícím se a nasávajícím atmosféru po jazz barech a kavárnách v bohémských čtvrtích Tokia.
Poprvé pracoval jako MC ve striptýzovém klubu, později s kamarádem založil vlastní show a postupně se stal nejoblíbenějším a nejznámějším komikem celého Japonska. Proslavil se i tím, že se nikdy nebál říct co si myslí a říkal to vtipně, ale pěkně od plic, ať už šlo o politiky nebo celebrity.
Jak jeho popularita stoupala, začal se objevovat v různých filmech, byť jen v menších vedlejších rolích. O pár let později měl hrát konečně roli hlavní, ve filmu „ Violent Cop “. Už při natáčení zkušebních záběrů se Kitanovi nelíbil režisérův způsob práce a jal se ho hlasitě kritizovat, na což režisér reagoval prohlášením, že pokud se produkce nezbaví Kitana tak s filmem končí. Produkce ovšem udělala nečekaný tah, vyhodila režiséra a režii nabídla velkohubě kritizujícímu Kitanovi, který přijal a začal natáčet svůj první celovečerní film. Stal se naprosto kultovní postavou v celém Japonsku. Když bulvární časopis měl tu drzost otisknout jeho fotku s milenkou, Kitano nastoupil a s partou svých nejvěrnějších rozmlátil celou redakci, na jejíž zaměstnance přitom stříkali pěnu z hasících přístrojů.
Kitanovy filmy jsou jiné, je v nich zvláštní směs poetiky a rychlého, průbojného násilí, které má obrovskou sílu aniž by bylo doprovázeno jakýmikoli zvláštními efekty.V každém jeho filmu najdete obrovskou dávku poezie a krásy, jeho filmy mají duši a hloubku. Scény s členy Jakuzy, kteří jen tak blbnou na pláži ale používají u toho občas i pistole nebo s žebráky, kteří se plácají v louži do rytmu sountracku jsou Kitanova libůstka, stejně jako motiv moře, které Kitano miluje a prochází celou jeho tvorbou.
Kitano jako herec je sám naprostým unikátem, jeho po nehodě ochrnutá tvář je jako skála a jeho věty mají ve většině případů jen dvě až tři slova.
Všechny postavy, které Kitano hraje mají ovšem kromě tvrdosti i velmi zvláštní smysl pro humor a zahrnují svoje parťáky, ženy i děvky zvláštní směsí lásky, humoru a násilí. Kitano je filmový básník , jeden z mála naprosto svérázných tvůrců, nesrovnatelných s čímkoli co jste viděli.
Výčet těch hlavních filmů, které by jste neměli minout :
Violent Cop, Sonatine, Hana-Bi (Fireworks), Brother, Dolls, Zatoichi, Outrage.
adam bernau
