Metabolismus vznikl v 60.letech minulého století jako architektonické hnutí jehož základní ideou byla adaptace architektury na měnící se podmínky, schopnost reagovat, růst a měnit se v čase. Jednou z ikon tohoto směru se stala Nakagin Capsule Tower od japonského architekta Kisho Kurokawa.
Nakagin Capsule Tower se skládá z pevného železobetonového jádra navrženého s životností 100 let. K jádru s vertikálními komunikacemi jsou osazovány obytné capsule. Tyto capsule fungují jako “rozšíření” svého uživatele. Uživatel se společně s capsulí stává kybernetickým organismem, splynutím organických částí (člověk) s elektro-mechanickými částmi (capsule).
Capsule byli navrženy s životností 25 let a měli se individuálně obměňovat dle požadavků uživatele. Celková vize spočívala na představě společnosti, kde lidé budou žít spíše „nomádským“ stylem života. Nebudou ukotvení k jednomu místu, ale budou se přesouvat mezi více místy, několika domovy. Capsule měla uživatele ochránit před proudem přebytečných informací a poskytnout uživateli nezávislost.
V současné době životnost capsulí uplynula a některé jsou opuštěné. Vzhledem k tomu, že na trhu není výrobce, který by capsule vyráběl sériově je individuální výměna nákladná a za uplynulou dobu cena pozemků v Tokiu, kde budova stojí, vzrostla takovým způsobem, že po 25 letech se demolují celé budovy. V roce 2006 se majitelé budovy shodly na demolici budovy a záměru postavit vyšší a “modernější” budovu. Autor budovy Kisho Kurokawa až do své smrti (2007) bojoval za zachování budovy. S podporou asociace Japonských architektů přesvědčil vlastníky o celkové výměně capsulí za nové. V současné době se tak hledá výrobce nových capsulí. Doufejme tedy, že úvahy o demolici se nevrátí zpět do hry a profit nezvítězí nad kulturní hodnotou Nakagin Capsule Tower, která se již nesmazatelně zapsala do tváře Tokia
kwai chang cyber caine
