London Squatting
Je tomu měsíc a půl od chvíle, kdy jsem s partou několika lidí otevřel squat. Tím jsem dosáhl života nezávislého na vysilující práci, což jsem oslavil měsícem vyhulování a flákání se a objevováním možností, jak dosáhnout blahobytu bez peněz. Během měsíce bez libry v kapse jsem se měl líp, než několik předchozích měsíců strávených 45 hodin v práci s týdenní výplatou. Bez relevantních zkušeností a bez pracovního skillsetu dře v práci za minimální mzdu v Londýně desetitisíce lidí. Je to bludný kruh – 45 hodin týdne buzerace v práci, výplata cca 250 liber, průměrné 80 liber za nájem, 20 liber za dopravu, 50 liber za jídlo a 20 liber za další nutnosti + 1 nebo dva volné dny. Pro mě osobně je největší problém nedostatek času na sebe sama a svoje zájmy, tím pádem ztráta možnosti osobního rozvoje a ubíjející pocit, že místo svobodnýho života si otrok.
Logickým únikem je squatting. Povězme si nejprve trochu o historii squattingu a jakým způsobem je ukotven v právním systému Anglie. Počátky lze vystopovat do poválečných let minulého století, kdy byl squatting spíše nutnosti než-li hnutím s poměrně radikální agendou, jak je tomu zhruba od šedesátých let do dnešních dnů a to vlastně skoro všude, kde squatting přetrvává.
Před více než jedním rokem vešel v platnost zákon zakazující přebývání v bytových objektech bez smlouvy a placení nájmu. Avšak nebytových objektů jak jsou továrny, kanceláře, hospody, kluby… je v Londýně nepočitatelně a stejně tak squatů, jejichž počet osobně tipuji minimálně na sto, ale počet se neustále mění. V momentě, kdy se do objektů nastěhuje parta lidí a majitel je chce dostat ven, jedinou možností je zahájit soudní proces, jehož výsledkem je příkaz k vystěhování (případně okamžitý příkaz k vystěhování bez soudu, velice drahá záležitost), výsledkem je, že zmíněná parta se jednoduše sebere a přestěhuje se do jiné, předem vyhlédnuté budovy.
V průběhu let se stal squatting životním stylem tíhnoucím k anarchii, opozici ke konzumu a s tím spojeným hledáním alternativě běžného městského života. Do jistě míry lze mluvit o kmenu, který ale není uceleným tělesem, spíše extrémně barvitou paletou, začínající ještěry a feťáky, konče lidma s vysokoškolským vzděláním a dobře placenou práci. Zajímaví a inteligentní lidé tvoří pomyslnou elitu squatterů v tom smyslu, že organizují vše potřebné, snaží se táhnout provaz správným směrem a formulovat hodnoty, kterými se celek prezentuje. Jedná se o pořádání přednášek a kulturních večeru, šíření informací, jednání s byrokracii a příprava na soudní procesy. V kostce snaha o umožnění existence opozice, která se občas stává až Durdenovsky radikální, obzvlášť v podání některých jedinců, jejichž nonkonformitu a osvěžující drzost nacházím velice inspirující.
etwork23.org/squatterslegalnetwork
jan
