Ve dnech od 24.1. do 29.1. se konaly na institu architektury vídeňské university dieAndgewandte veřejné prezentace studentských a diplomních projektů. Na škole vládne obdobná atmosféra jako na pražské UMPRUM. Nikdo se nestará o nikoho, všichni jsou v pohodě a nedopalky se hází přímo na zem, na místě kde stojíte (hned vedle zákazu kouření). Recepční si vás nevšimne, pokud ho sami neoslovíte. Když se ho zeptáte na cestu – neví co se děje a neví kde to je.
Rozdíl této školy je v tom, že studentské ateliéry tu vedou světové kapacity oboru jako je Greg Lynn, Hani Rashid, Herman Diaz Alonzo a samotná cyber dáma fluidních tvarů Zaha Hadid. Škola tak jako jedna z mála udává proudy současné architektury.
Já jsem dojel do Vídně v neděli večer a účastnil se tak až pondělních prezentací Studia Greg Lynn.
Dle plakátu měli prezentace začít v 10 hodin. Nicméně v danou chvíli bylo v místnosti studia dohramady čtyři lidi včetně mě. Po stěnách vyselo pár posterů a u nich několik velkých modelů. Ve vzduchu byly cítít finiše a dle skelných pohledů kolem pobíhajích studentů bylo patrné, že se moc nespalo. Prezentace, které se teprve připravovaly, začaly až o dvě hodiny později. Do prostoru se nahrnulo kvantum lidí a nakonec i porota architektonických mozkohlavounů, která projekty vystovovala všesměrné kritice.
Celková úroveň mě na první pohled docela zklama. Z plakátů tištěných na “defaultním” 90g papíře bylo patrné, že v tomhle směru není kladen důraz na preciznost. Co však zaujalo byla velikost jednotlivých modelů různodivných, dvojitě křivených tvarů. Avšak přesto jsem si říkal, že to mohlo být víc…
Vše do sebe zapadlo ve chvíli, kdy se jednotlivé modely projektů usadily do velkého modelu náměstí, uvnitř kterého čněla díra – nachystaná právě pro umístění modelů a následné porovnávání, jak projekty působí v daném prostředí. Když jsem spatřil jak modely “fungují” usazené v modelu náměstí a uvědomil si, že by zrovna tohle tam fakt mohlo stál, projel mě mráz po zádech a prezentace dostávaly čím dál větší šťávu.
Představení projektů zabývajících se návrhem městského tržiště probíhaly tak, že se vždy porovnaly dva modely umístěné v modelu náměstí a pak se před plakáty rozjela diskuze. Diskuze často zklouzla ve filozofické traktáty členů poroty. Takhle to šlo od 12 hodin až do 16 hodin, kdy jsem si uvědomil, že jestli si nedám pauzu tak mi exploduje bombohlava a zdechnu. Vzal jsem baťoh a šel jsem si dát kebab a pivo s člověkem, u kterýho jsem měl domluvenej gauč surfing.
Ačkoliv prezentace museli probíhat až do šesti nebo sedmi hodin večer, myslím že už jsem o nic zásadního nepřišel. Naopak jsem kdesi ve dveřích kanclu zahlídl siluetu jakési mimozemšťanky s vykulenýma očima, takže jsem byl natěšeněj na další den – uterý, kdy měli probíhat prezentace diplomních projektů ve studiu Hani Rashid a Zaha Hadid.
Foto: Cyber Caine & Miroslav Brno
kwai chang cyber caine
