Úterý začalo slibně ve Studiu Greg Lynn. Byla zde prezentace jednoho diplomového projektu. Projekt se zabýval objektem pro výrobu a opravu závodních jacht. Řešila se hodně logistika a kontejnery. Na první pohled docela zajímavé téma, avšak všichni věděli odkud vítr vane – Greg Lynn navrhuje závodní jachty a sám se účastní závodů kolem celýho světa.
Od začátku bylo patrné, že atmosféra je daleko oficiálnějšího rázu. Prezentace začala téměř na čas. Porota nastoupila ve formálních oblecích a usadila se na židle v první řadě. Mezi nimi seděla i malá mimozemská archi-tetka s největšíma očima Zaha Hadid. Diplomant odprezentoval, sklidil kritiku, potlesk a odešel. Místností zazněla informace, že prezentace budou pokračovat o patro níže ve Studiu Hani Rashid. Využil jsem vzniklého chaosu, a jal se fotit. Zamířil jsem na Zahu, ona se otočila zaujala pózu a byla tam. To vše se odehrálo nenuceně, ve zlomku vteřiny. Úkol splněn.
V pondělí, když jsem dělal průzkum a ptal se místních, kteří ještě přes noc pomáhali připravovat prezentace na úterý, tušil jsem, že u Hani Rashida to bude velký. Ale bylo to ještě větší! V místnosti byly na dvou protilehlých stěnách plakáty, které se leskly a představovaly vize vesmírné stanice – města na oběžné dráze, a koncertní budovy generované ze zvuku. Před plakáty byly precizní modely různých měřítek a detailů. Modely byly vytvořené pomocí technologie 3d tisku, CNC obrábění a vakuovým lisováním plastu. Rozsah projektů byl takový, že na první pohled to vypadalo, jakoby u každé stěny byly vystaveny dohromady dva anebo tři projekty.
První prezentovala slečna Ursula Trost s koncertní budovou. Stála před dvěma velkými LCD obrazovkami a popisovala vývoj, schemata a atmosferické vizualizace. Prezentaci završila dokonalými animacemi průletů kolem budovy. Všechno fungovalo a bylo bez chyby – můžem začít stavět. Jakmile skončila přirozeně a automaticky sklidila potlesk. Po té se opět rozjela kritika poroty, filozofické debaty, monology a nakonec potlesk – ještě jednou! Úroveň byla nastavena nejvýš a dál už moc nekolísala.
Projekt vesmírného města jsem moc nepobral. Zauzlil jsem se v představě, jak se v tom ty prstence točí, aby odstředivá síla mohla simulovat gravitaci, a už jsem se nechytil. Ale i tak to bylo super. Dvojitý potlesk.
Následovalo Studio Zaha Hadid. Po příchodu na první pohled dokonalost. Projektů zde bylo asi šest. Když jsem začal zkoumat projekt, který prezentoval silikonové 3d tisky se vzduchovými kanálky – umožňující jejich nafouknutí a rozpohybování celé struktury, představoval jsem si autora jako „magora“ s afro-einstain-účesem. Nicméně předsudky jsou svinstvo – projekt obhajovala křehká, nevýrazná slečna, jako by nešlo o nic zvláštního. Ačkoliv všechny prezentace byly skvělé, porota často objevila nějaké slabé místo, které bylo podrobeno náležité kritice. Diskuze nekončily. Odpovědi vyvolávaly další otázky. Teplota vzduchu stoupala a já si musel dát pauzu.
Vrátil jsem se na poslední dvě prezentace – drobná číňanka prezentovala „rekonstrukci“ letiště. Vše teklo a proudilo kolem obchodů až do letadla. Říkala, že když letí domů, radši přestupuje v Dubaji, protože se tam líp nakupuje. Poslední projekt prezentoval klučina z velkou ulízlou ofinou a v obtáhlých džínách. Všechno bylo generované. Simulace mravenců, feromonů, nejkratší cesty v území, analýzy oslunění, osvětlení, schemata, grafy a výsledná struktura. Jen tam chyběl člověk…Paráda.
Foto: Cyber Caine & Miroslav Brno
kwai chang cyber caine
