Stálou spojnicí všech totalitních ideologií je neomezený zasahování do všech sfér soukromýho i veřejnýho života, cenzura, uplatňování násilí a podobný debility. A oblíbená propaganda, přesvědčování o jediný pravdě. Další píčovina. Z tohohle dokonalýho mixu se pak dá vytvořit cokoli. Třeba Дворец Советов, Palác sovětů v Moskvě, jehož historie, rozměry a plánovaná podoba patří mezi nejneuvěřitelnější architektonický projekty vůbec.
Velmi pohnutý příběh projektu na výstavbu reprezentativního sovětského domu začíná už ve dvacátých letech minulého století, kdy se v proletářských hlavách vůdců Sovětského svazu zrodily první choutky po věčném odkazu. Choutky více a více rostly a představy o něm nabývaly stále monumentálnějších rozměrů.
Architektonické soutěže – uzavřené i veřejné – probíhaly od roku 1931, v žádné však nebyl vybrán jasný vítěz, přestože návrhy dodal třeba i Le Corbusier nebo Walter Gropius, zakladatel avantgardního Bauhausu. Na vše totiž (tajně) dohlíželo nekompromisní oko velkého bratra Stalina, bez jehož souhlasného mrknutí se nepohnula ani voda v řece Moskvě. Generalissimus Stalin po dalších kolech soutěží nakonec ukázal na návrh kooperace architektů lofana, Šuka a Geľfreicha a přímo nařídil jeho zvětšení i další úpravy: „Palác sovětů musíme vidět jako památník Lenina. Proto se nebojte výšky, snažte se o ni.“
Návrh Le Corbusiera z roku 1931
Erich Mendelsohn, 1931
Hans Poelzig, 1931
Walter Gropius, 1932
Originální Šukův výkres historizujícího projektu, 1932
Geniálním způsobem vybrali soudruzi i lokaci pro palác. S tím, že se ve vytipovaných místech nachází největší pravoslavná katedrála na světě z 19. století, se už nikdo moc nepáral. Stůl vyčistily dvě obrovské řízené detonáže. Ke konci třicátých let se začaly hloubit základy a do nich zapouštět železobetonový skelet. Německá invaze ale trochu promíchala karty a beton s ocelí byly místo podkladu pro pýchu Moskvy použity na její ubránění.
Odstranění katedrály Krista spasitele z 19. století v zimě 1931
Komunistického génia ale nezabila ani druhá světová válka. Po marném souboji se spodní vodou, proti které nepomohly čerpadla ani tisíce náhrobních kamenů sloužících k izolaci, se od stavby nakonec odstoupilo a ze zaplavené gigantické jámy vyprojektovali ruští inženýři otevřené termální lázně (ovšem uměle vytápěné). Moskevské koupaliště zásobované vodou z řeky Moskvy získalo moudrý název Moskva a se svou plochou se tak alespoň stalo jedním z největších otevřených bazénů světa.
Železobetonové základy Paláce sovětů, 1940
Koupaliště Moskva v šedesátých letech
Bazén se mohl tvářit i jako termální lázně, byl ale vytápěný uměle
Příběhu se ale nakonec dostalo skvělé pointy: odstraněnou katedrálu Krista Spasitele nahradila po sedmdesáti letech její dokonalá replika a jeden z největších (nejen) architektonických příběhů se tak definitivně uzavřel. Mimochodem, v tomto nově postaveném pravoslavném chrámu předvedly Pussy Riot před dvěma roky svou punkovou modlitbu a odstartovaly tak další neuvěřitelnou historku moderního Ruska.
Replika katedrály Krista Spasitele z konce devadesátých let
Na samotnej závěr vyprávění si autor tohoto článku nechal to úplně nejlepší – rozměry projektovaný budovy Paláce sovětů. Původních 260 metrů do vejšky Stalinovi rozhodně nestačilo a nařídil, že Palác musí překonat alespoň Eiffelovku (300 m). Architekti ale vlezli Stalinovi do prdele mnohem hlouběji a budovu vytáhli do vejšky 415 m, aby přerostla i Empire State Building (381 m) a stala se tak nejvyšší na světě. Úplně nejvíc nejlepší ale měla bejt socha Lenina stojící na vrcholu Paláce. Tenhle Lenin měl celkově měřit přes 90 m (2x vyšší než samotná Socha Svobody), přičemž například jeho natažená paže byla vyprojektována na 35 m a zakončená 6 m dlouhými prsty.
Přese všechno, jakym hajzlům měla budova sloužit a jaký sračky by se v ní zřejmě plánovaly, nemůže autor končících řádků zakrejt určitou lítost, že se tenhle projekt přece jen nedotáhl do konce. Pohled by to byl neopakovatelně děsivej.
Původní lofanovy návrhy, 1933
Konečná podoba Paláce sovětů od architektů lofana, Šuka a Geľfreicha podle Stalinových představ, výška budovy bez sochy navrchu 415 metrů
Srovnání 90 metrů vysoké sochy Lenina se Sochou Svobody; jeho paže by měřila 35 metrů, prsty 6 metrů
Zapracování projektu do současné podoby Moskvy
Matthew B
