Londýnské architektonické studio Zaha Hadid Architects dokázalo za prvních 5 měsíců letošního roku předat veřejnosti další dvě realizace. Obě budovy se velmi dobře hodí na krátké vzájemné porovnání a zároveň demonstrují vývoj tvorby první dámy současné architektury s íránskými kořeny.
Při prvním pohledu na dvojici budov, které shodou okolností mají stejný úkol, a to sloužit studentům, bychom si asi netipli, že jde o práci jednoho architekta, respektive jedné kanceláře. Velká betonová hmota s malými okny se totiž příliš nehlásí k vysoké budově organických tvarů. K této dezorientaci bychom ale došli pouze za předpokladu neznalosti práce Zahy Hadid.
V budově první, která stojí v libanonském přístavním městě Bejrútu, nelze nevidět tvarosloví, které architekta využila u své ikonické stavby vědeckého centra ve Wolfsburgu z roku 2005. Tyto dvě budovy, shodně poskytující volný prostor pod vlastní hmotou stavby, kryje fasáda z pohledového betonu, kterou prostupují stejná čtyřúhelníková okna, která se v tvorbě Hadid posledních několika let prakticky neobjevují.
Neobjevují se na úkor striktně organického členění exteriérů i interiérů s maximálním využitím hi-tech materiálů současné produkce dílny Zaha Hadid Architects (i zde se samozřejmě používá pohledový beton, je ale značně na ústupu). Tento postup využívá Hadid u druhé stavby, které se autor tohoto článku věnuje. Tou je fakultní budova univerzity v Hongkongu, která se jasně hlásí k jiným jejím stavbám minulých let, ze kterých jsme zde na webu představili např. Galaxy Soho v Pekingu, kulturní centrum v Baku nebo projekt Čulenova pro Bratislavu.
Budova v bejrútu, velká betonová hmota s mnoha jednoduchými okny odkazujícími k vědeckému centru ve Wolfsburgu
Vědecké centrum Phaeno ve Wolfsburgu, 2005
Fakultní budova v Hongkongu, čistý organický styl architektury Zahy Hadid posledních let
matthew b
