Současnost je neskutečně rychlá a dalo by se očekávat, že se tempo společenských dějů bude ještě urychlovat. Pro naše prarodiče jsme generace uhoněných bláznů, a proto bych se vůbec nedivil, kdybychom i my považovali naše vnuky za roztěkané a nečitelné chaotiky. Koncentrace kapitálu, informací, výkonu i efektivity velkoměstských technologických aglomerací roste exponenciální řadou a s velkou nadsázkou lze říci, že i ony podléhají známé vizionářské předpovědi obsažené v Mooreově zákonu.
Vždy mě fascinovala architektura čipu, jeho výtvarná forma, barevnost a členění. Funkční objekty dokáží být krásné svým neomylným a sebevědomým způsobem. Nejedná se totiž pouze o samonosnou estetiku, se kterou se setkáváme neustále okolo sebe jak ve volném i užitém umění, ale jejich vzhled určuje pouze a právě jenom jejich funkce, účel i smysl procesů v nich obsažených. A když už hledáme paralely mezi urbanismem města a strukturou počítačových čipů, tak právě architekturu integrovaných obvodů nelze nazvat jinak než skutečným funkcionalismem.
Pokud budu chtít nahlížet na svět alespoň trochu objektivně, měl bych brzdit svůj technologický, společenský a civilizační optimismus. V tomto ohledu se cítím být futuristou a zcela záměrně zde cituji toto italské umělecké avantgardní hnutí z počátku 20. století. Univerzální témata jsou vzestup města, rychlost, nadšení z technologického pokroku, vhled do budoucnosti. U italských futuristů byly objektem vášní například vlaky, průmyslové stroje nebo první generace letadel, u nás se můžeme například bavit o fascinaci novým digitálním kyberprostorem, vesmírem a nanotechnologiemi.
Ne všichni tuto fascinaci ale sdílejí, protože už nejenom v evropském okruhu je možné číst o všelijakých zaručených civilizačních apokalypsách od středověku po naprostou současnost. Visí nad námi meč neudržitelnosti ekonomického růstu, neudržitelnosti sociálního smíru, neudržitelnosti zdrojů energie, našich environmentálních vztahů a tak dále a tak podobně. Předpokládám, že se jedná o určitou přirozenou obranu společenského mechanismu. Společenského mechanismu, který drží lidskou kulturu a civilizaci pohromadě skrze čas i prostor a zcela správně předpokládá, že tato situace skutečně není…
Celé znění textu naleznete zde!
518
