Valerio Olgiati navrhl pro švýcarské město jednoznačný objekt skvěle zapadajícího do daného prostředí. Samotné konstatování „pohledový beton, plech, celkem dva okenní otvory“ by mohlo evokovat lehce ohranou, někdy až samoúčelnou tvrdost bez přesahu, ale banálnost akontextuálního řešení v podobě monolitického kvádru s minimem oken rozhodně not detected.
Převýšená hlavní fasáda jemně zakončená detailem trapézového plechu vymezuje linii náměstí, do nějž se otevírá, jistě k radosti všech osob s omezenou schopností orientace a pohybu, nástupní platformou a jediným oknem/vstupem. Neobvyklá a krásná tektonika stavby – vztah nesoucího a neseného – je zřetelně vyjádřena diagonálním pilířem, který prorazí zeď směrem do náměstí, projde vnitřním prostorem a na kolmo podpírá přiznaný trám vynášející subtilní betonovou desku střechy.
Nekompromisní použití velmi strmé pultové střechy zmírňuje měřítko do krajiny orientované nízké fasády, která evokuje zápraží hospodářského stavení a uklidňuje celkový výraz stavby. Boční pohledy, detail dešťového svodu a kontext mluví za sebe. Autorem exteriérových fotografií je Vojtěch Tecl.
David
