Logo text

68 > Metalcorový šílenství 31/5 na Sedmičce

M
28 05 2015

Jestli má v Česku nárok nějaká číslovka na označení legendární, je to ŠEDESÁTOSMIČKA, okupace, ale hlavně Jágr, Jarda Jágr, hokej, naše spása, instantní vlastenectví, blablabla. Ale informace, kterou chci abyste si odnesli, se týká skutečnosti, že na týhle planetě existuje i dvoučlenná kapela, která se dovolila pojmenovat ctěnou číslovkou 68. A věřte nevěřte, je fakt dobrá! Za dva roky své existence dokázala strhnout dost pozornosti. Otázkou je, zdali je to tím, že za touhle čertovinou stojí Josh Scogin, který držel mic v legendárních kapelách Norma Jean a The Chariot, nebo tím, že tahle banda nekompromisně kříží metal a hardcore punk s garage blues a gospelem se šíleností zfetovanýho schizofrenika. Dříve zmíněny screamer vzal tentokrát do ruky i kytaru, aby svým paleo bluesovým tónem rozbrečel milovníky White Stripes a Black Keys. Na bicí ho doprovází Michael McClellan, který působil v death metalové kapele Becoming the Archetype. Svojí radikální groovy rytmikou nechává posluchače zavzpomínat na zeppelinovskou bouři, kdy rytmy přestaly představovat těžiště jistoty a předvídatelnosti.

Jejich debutové album In Humor and Sadness obsahuje 10 tracků. Část z nich byla složena přímo ve studiu a nahrána v krátkém časovém intervalu bez velkých postprodukčních úprav, aby byl zachován přirozený a “lidštější” feeling, což je na scéně dnešního metalcoru velmi odvážný a neobvyklý jev, který dělá samotnou kapelu originálnější. Nutno dodat, že se také nahrávalo s vintage aparáty. I přes to však koncepce a samotný zvuk alba působí moderně a žádný časový teleport do 70. let se nekoná. Jediné co zde najdete je lehká nostalgie a vyjádřená pocta bluesovým a rock n rollovým kapelám skrze analogový sound.

Jinak na tom nejsou ani živá vystoupení. Pozitivní agrese, hradba z reproboxů, destrukce, šilenost. Zkreslení se vypíná jen vyjmečně. Na kytaru se hraje vším, nohama, paličkama, stojanem od mikrofónu. Během setu dochází k improvizaci. Zavzpomíná se i na Nirvanu a jede se dál. Aspoň do té doby, dokud hlasivky nepřestanou pracovat jako motorová pila a bubeník nezničí všechny činely a blány. Stát se může cokoliv. Kontakt s publikem je intenzivní. Pokud přijdete s hárem, můžete o něj přijít. Muzikanti vás ostříhaj (fakt).

Nejlepší na tom všem však je, že tenhle hlukový ansámbl dorazí i k nám na strahovský kopec, aby nakopal místní Sedmičku za doprovodu kolegů Capsize a Casey, v neděli 31. 5.

Patrik