Myslím, že není třeba dlouze představovat jméno James Yancey aka J Dilla. I když od předčasné smrti tohoto legendárního producenta uběhlo téměr 10 let, na povrch se neustále vynořují jeho „nové“ beaty, potažmo celá alba. Jejich kvalita je přitom poměrně kolísavá přesto, že se o Dillův odkaz stará jeho matka, přezdívaná Ma Dukes. Nejnovějším počinem, vycházejícím pod její záštitou, je čistě instrumentální kompilace Dillatronic. Na ploše 41 tracků máme možnost okusit jak Yanceyho pověstnou práci se samply, tak experimentálnější, elektronickou produkci, jíž se věnoval na sklonku svého života a k níž ostatně odkazuje i název desky.
Většinu věcí z Dillatronic jsme již mohli slyšet z bootlegů (např. Dillatronic 35 je známá jako In Space) a Dillatronic 38 se dokonce objevil jako bonus beat v Love Movin’ – předposlední písni z The Shining. Zda má smysl vydávat další a další sbírky Dillových polotovarů, obzvláště v takovém množství, zůstává otázkou, na kterou si musí každý fanoušek odpovědět sám. Osobně jsem nadšený z toho, že můžu konečně slyšet všechny ty „ruff drafts“ ve skvělé kvalitě a řekl bych, že Ma Dukes a spol mohou být s výsledkem spokojení mnohem více, než kdyby se instrumentálek chopili neschopní rappeři, jak tomu bylo na mnoha místech Dillova posmrtného alba Rebirth of Detroit z roku 2012.
Věci na Dillatronic se samozřejmě nemohou poměřovat s promakanými, mnohovrstevnými kompozicemi á la Donuts, ale i tak jde o další cennou dávku „neck-breaking“ beatů od jednoho geniálního producenta. Ať je tedy váš názor na nakládání s Dillovým odkazem jakýkoliv, rozhodně dejte Dillatronic šanci alespoň poslechem dvou tracků pod článkem. Stream celého alba pak najdete na Pitchforku.
ferenc 28
