Přistihl jsem se, že si spoustu drobností, kokotin a píčovin, co bych měl jinak rozházené všude možně po bytě schovávám do různých krabic a krabiček, které jsou…. rozházené všude možně po bytě. Když jsem se pokusil tento svůj obsedantní vztah ke krabicím zanalyzovat, dospěl jsem k závěru, že zcela jasně musí pocházet z 80.let minulého století. Ty byly dobou jakési post-kubistické renesance. Všechno krásně krabicoidní. Na prvním místě auta s jejich nekorunovaným designovým králem Countachem, který visel na stěně každého správného pokojíčku. V jeho entourage se skvěly další ikony – od Lotusu Esprit či* Lancii Integrale*, DMC DeLorean přes Astona Lagondu, americké Buicky až po dnes zapomenutá vozidla jako japonská designová perla Zero Dome nebo francouzský koncept Citroen Karin.
Krabice tehdy tvořili náš celý život. Ne nadarmo byly ty nejkrásnější vzpomínky spojeny s krabicemi – dárky o vánocích – to vše byly potenciální krabice od západního a vysněného LEGA. Ostatně skoro vše co pro vás tehdy mělo smysl, tak mělo v té době tvar krabice. Viděli jste někdy Rubikovu kostku? Vedle Matchboxů měly krabice snad i lidé jako účesy na hlavách. A pokud by i budoucnost mohla v té době mít nějaký tvar, ano byla by to krabice nebo variace na… krabici.
A i proto se nám asi vedení socialistického ráje snažilo sofistikovaně vsugerovat, že již v budoucnosti vlastně žijeme. A přizbůsobilo krabicím i vše ostatní. Třeba domy. Od těch méně vyvedených paneláků a „Šumperáků“, až třeba po velmi progresivní krabice Ivana Rullera v Brně či Spurného v Ivanovicích a jinde.
Jó, osmdesátky, ty nepěstovaly žádné zbytečné zaoblování hran, vše bylo ostré jako naše předrevoluční mysl bez drog. Těch, které stejně nebyly na tvé základce k mání. Všechno bylo ale jako břitva. Ostré jako naše toho vnímání budoucna. Toho, v němž jsme se v radostném socialistickém opojení viděli létat každý víkend na měsíc, se stejnou lehkostí jako doposud zcela nudně Wartburgem nebo 120tkou na chalupu na Sázavu. Takhle sjetí straight-edge socialismem jsme už tehdy zcela ostře viděli sami sebe, jak za nás práci udělají, již po několika pětiletkách, v roce 2000 roboti. To, že místo práce robotů přišlo v roce 2000 Y2K je už jen takový kilobyte na digitálním dortu. Pamatuje si vůbec ještě někdo tuhle hrozbu digitálním armagedonem? Měly přetéct přehrady, v JETE hrozili Černobylem, žehličku a ledničku jste si pro jistotu měli přivázat doma k radiátoru…. No nic, zase jsme to přežili.
A dneska se zase krabice dostávají do kurzu – krabice od banánů se dají totiž využít jako platidlo. Zhruba něco jako víčka ve Falloutu – na nějakém webu si krabice prostě pronajmete, pak si v nich něco skladujete, stěhujete nebo si s nima můžete asi i něco postavit, jako z Lega. No a když vás to omrzí, tak jim je zase prodáte zpátky. S nějakou slevou za opotřebení. Historie se začíná opakovat, nechci vám za pár let říkat, že jsem vám to říkal.
Sami se podívejte na tu futuristickou vizi budoucnosti z dětské knížky v obrazové příloze (vydaná byla původně někdy v roce 1978) – předpověděla nejen příchod mikrovlnky a Wikipedie, ale i smartphonů! A jasně předpovídá i návrat krabicového designu.
Charvi
!
http://biggboss.cz/system/news_images/images/000/002/127/article/ruller_0409_ivanovice.jpg!
