A jsme u toho znova. Autor začínajících řádků řešil stejné téma na BB webu nedávno a protože je příliš líný, aby promyslel, jak podobnou věc napsat jinak a zároveň ne moc chytrý na to, aby ji skutečně vymyslel, použije oblíbený pomocný nástroj redaktorů ve tvaru „kontrol C, kontrol V“. Tak tedy: Malé kaple jsou z architektonického pohledu strašně zajímavý. Od dvacátého století, kdy přestaly být svázány stejně jako ostatní církevní stavby slohy a klasickým stavebním vyjádřením vůbec, se často stávají drobnými experimentálními prostory nových stavebních i architektonických postupů. Mají totiž velkou výhodu – nemusejí mít skoro žádnou funkci. Stačí jen dobré vizuální působení prostoru. (Psal jsem tady).
Od předchozí svatební kaple se ani nemusíme příliš vzdálit, zůstáváme v Japonsku, kde před dvěma lety vznikla další úžasná kaple, Ribbon Chapel. Obecně bych ji zařadil do skulpturální architektury té nejvyšší jakosti nebo možná bych si pro ni vymyslel pojem konceptuální architektura. Důvod je naprosto jednoduchý a zřejmý z popisu autorů stavby, tokijských NAP Architects. Při návrhu vzali velmi pečlivě v potaz funkci budovy, kterou symbolicky promítli do architektonického zhmotnění. Tělo kaple tak tvoří pouze dvě spirálovitá schodiště, která se směrem vzhůru proplétají, až se nakonec propojí na samotném vrcholu, tedy jakési stříšce budovy. Počet schodišť není náhodný, má svou statickou logiku, a následně i symbolickou. Jediné schodiště by bylo horizontálně i vertikálně dost nestabilní, zvlášť v Japonsku. Teprve dvojice dokáže vytvořit samostatně stojící strukturu s významem proplétajících se životních cest manžela a nevěsty a jejich následné spojení v nejvyšším bodě. S takovou formou si jde výborně hrát při samotném obřadu, nevěsta s manželem jdou odděleně po obou schodištích, až se potkají na konci, kde mohou „požádat o nebeské (pozor, žádné boží) svolení s jejich sňatkem“ a pak už jdou dolů společnou cestou: „The two, who have lived separate lives, then walk back down the stairway together,“ píší dojemně architekti.
Budova je architektonicky inovativní především tím, že zde dvojice stoupajících spirálovitých schodišť slouží zároveň jako střecha, okapy, obvodové zdi i podlaží, a tak vytváří samotný prostor kaple. Dřevěný plášť budovy podpírá slitina titanu a zinku – hodí se jak pro agresivní přímořské klima, tak pro násilné ohýbání.
Obrovskou výhodu pak představuje i okolní nádherná příroda, na kterou je pohled vlastně odkudkoli z kaple. Dobrý detail se také skrývá v symbolickém hlavním stromu, který stojí přesně v ose uličky a oltáře přízemní oddávací síně.
Pár záběrů z kaple Ribbon
Matthew B
