Nejsem příliš velkým fanouškem věčného omílání už tak stejně všeobecně známého historického umění, výsledky totiž velmi často začnou připomínat Kafku na hrnečku od čaje, Hendrixe na školnim baťohu, nebo Výkřik od Edvarda Muncha na tričku tlustý báby v supermarketu. Přes veškerou poetiku kýče to není to nejlepší, co by jsme mohli dnes už mrtvým umělcům a jejich umění přát. Fotografická reinterpretace klasických maleb Gustava Klimta v podání fotografky Inge Prader je ovšem jiný příběh. Analyticky dokazuje, že lze poetickou estetiku secesní kompozice a stylizace znovu zhmotnit, vyfotit a prezentovat s velkým ohlasem. Enjoy.
518
