Švýcarský rodák je bezpochyby žijící legenda současné architektury. Místo radikálních myšlenek či technologií přináší do hry kontextuální architekturu a pojmy jako atmosféra, krása, pocit. Klade důraz na smyslové vnímání a materiální stránku stavby. Archetyp. Uchopitelnost. Zvláštní odpolední světlo dopadající na ohlazenou dřevěnou desku stolu v kavárně. Všechno je na svém místě, jak má být.
Muzeum umění Kolumba (Köln, 2007) vyrůstá z rozvalin nad rozbombardovaným kostelem. Nová konstrukce zastřešuje celý prostor archeologického ráje včetně drobné kaple z roku 1950, která byla postavena v ruinách okolo “zázračně” nepoškozené sochy Panny Marie a Zumthor tak mohl ukázat, jak skvěle umí rozvíjet i respektovat nesmírně silný kontext.
Šedé cihly vyrobené speciálně pro tento projekt jsou kladeny přímo na historické zdivo. Tam, kde stavba netvoří prostory nového muzea, ale přes dvě podlaží zakrývá zmiňované památky, je vyřešeno přirozené osvětlení nepravidelným vynecháváním cihel z vazby. Přivádí jemné, rozptýlené světlo bez použití rušivých okenních otvorů a vytváří tak nevtíravé, podmanivé a citlivé pozadí pro to, o co jde nejvíc. Mezery nejsou mimochodem jakkoli kryté či uzavíratelné, takže ruiny-exponáty jsou stejně jako dříve v kontaktu s reálným podnebím.
Polní kapli Bruder Klaus (Mechernich, také 2007) postavili místní svépomocí. Betonový hranol ukrývá nečleněný vnitřní prostor hrubého až jeskynního charakteru, který je obložen opálenými kmeny. Podlahu tvoří vrstva litého olova. Co dodat.
Světlo zde netvoří jemnou texturu jako v Kolíně, ale naopak využívá svou sílu. Hlavní kuželovitá část kaple se zužuje k nezakrytému otvoru propuštějícímu kromě kontemplativního proudu světla i déšť, mrtvé tvory a vůbec cokoli, co se pohybuje ve vzduchu a má tendenci snášet se k zemi. Tímto a možností opačným směrem pozorovat plující mraky nebo hvězdnou oblohu je podtržena posvátnost a pokora prostoru, který je opět a naštěstí nevybaven jakýmikoli technologiemi či nadbytečnými předměty. Čistě liniové světlo prochází do interiéru mezerou kolem vstupních trojúhelníkových dveří a paradoxně naznačuje lákavou přítomnost něčeho úžasného vně kaple, což je nádherná pointa pro návštěvníky opouštějící takový prostor.
david
