Oxymorony jsou nedílnou součástí příběhu obce Monte Carasso i jeho zásadního hybatele, kterým je doyen švýcarské architektury Luigi Snozzi. Na konci sedmdesátých let bylo městečko v podhůří Alp (stejně jako mnoho podobných obcí bez ohledu na stát) ohroženo administrativním pohlcením a degradací na ubytovnu pro hlavní město kantonu. Tehdy zastupitelstvo po delších sporech správně rozhodlo, že zamýšlenou novostavbu základní školy neumístí na okraj obce, což by ještě více podpořilo její rozmělnění, a ke konzultaci svého záměru oslovilo Snozziho. Nikdo bezpochyby neměl ponětí, jak významné rozhodnutí pro světovou architekturu právě padlo. Snozzi nejprve pro potřeby školy citlivě zrekonstruoval areál bývalého kláštera, kde vznikl také oblíbený veřejný, kulturní a rekreační prostor, což spolu se zklidněním okolní dopravy obnovilo funkční i psychologické centrum obce.
Tento krok se stal rozhodujícím impulsem pro navazující dlouholetou spolupráci za silné podpory starosty a od roku 1979 tak mohl Snozzi desetiletí kontinuálně pracovat a pečovat o kompaktní restrukturalizaci obce. Klíčovými body bylo kromě revitalizace kláštera jasné vymezení centra, definování budoucího rozvoje zásadních míst (náměstí, hřbitov, kostel,…), koncepce dopravy včetně pěší a regulace výstavby. Závazné podmínky pro nové stavby spočívaly ve schvalování jednotlivých projektů Kontrolní Komisí Kvality Architektury, jejímž jediným členem byl zcela legendárně sám Snozzi, ale na jednotlivých stavbách se kromě něj podílelo více kvalitních architektů.
Monte Carasso proslulo tím, že povznášející doplňování struktury obce se zde uskutečnilo ve stylu pozdního modernismu, který obvykle slyne s bezohledností kontrastního a univerzálního výrazu vůči svému okolí (podrobněji zde). Snozzi úspěšně zhmotnil svůj přístup odmítající reakci na historický kontext moderní nápodobou vizuálních prvků, materiálů či skladby domu, ale pochopením a prací s celkovou strukturou města. Celek je důležitější než detail, město je důležitější než dům a princip je víc než styl: pokud je řečena dobrá věc, nezáleží, jakým jazykem, a proto může nekompromisní moderna v pohledovém betonu skvěle fungovat v malém podhorském městě.
Ačkoli Snozzi rozhodně není fanoušek postmoderní architektury jako takové, jeho přístup k urbanismu je silně ovlivněn postmoderním myšlením a fenomenologickým vnímáním (neboli jak město reálně zažívají jeho obyvatelé; modernisté chápali města z nadhledu absolutního geometrického systému). Významný pedagog se zdánlivě radikálními názory je stejný jako jeho práce: čerpá z modernistického guru Le Corbusiera stejně jako z vůči němu se vymezujícího přemýšlení proroka postmoderny Aldo Rossiho. Miluje pochyby, nesnáší ekology a tvrdí, že příroda volá po zničení ve smyslu přetvoření. Přesto podle svých nikdy neporazil jediný strom a jeho proslulé motto zní: „Stavět vždy znamená ničit – ničte s rozmyslem!“
Monte Carasso si díky uvědomělemu rozvoji zachovalo správní samostatnost, získalo novou identitu a pokojně přes řeku sousedí s Bellinzonou. Luigi Snozzi si samozřejmě uvědomuje, že dřív nebo později ke splynutí obou měst nejspíš dojde, ale až se tak stane, bude Monte Carasso díky konzistenci, výjimečné trpělivosti a poctivému přístupu architektů, politiků i obyvatel svébytnou a fungující čtvrtí.
david
