Módní přehlídka Ikea made fashion by Saliva vystupuje jako vzpoura proti nekončícímu kopírování prostředí. Pokud vás vždy bavily fádní módní přehlídky, kde se prohání jedna skinny girl za druhou, tvářící se při tom jako by nesla v puse vařící vodu, ale nesmělo to být znát, možná byste neměli ve čtení článku pokračovat.
Jak jde z názvu odvodit, nejednalo se právě o typickou módní přehlídku, ale o fashion show s konceptem. Lukáše Hofmanna (Saliva) začala fascinovat IKEA, když si uvědomil, že se její prostředí dá vysvětlit Baudrillardovým pojmem hyperrealita. To znamená, že je skutečná věc potlačená nebo znetvořená obrazem své existence. Příkladem je to, že představa předchází skutečnosti.
Pokud jste se někdy ocitli v IKEA určitě vás to svádělo nebo dokonce svedlo představovat si, jaké by to bylo, kdyby ta ložnice byla vaše ložnice a společně s kuchyní, koupelnou a umělou kytkou tvořila domov. V IKEA vypadá všechno dokonale, jakoby byly ukázkové ,,byty“ dělané k nastěhování a nic nechybělo. Saliva poukazuje na toto silně vykonstruované prostředí univerzální intimity, v němž procházíte zástupem domovů.
Při bližším zkoumání šatních skříní v IKEA zjistil, že jenom jedna strana na ramínku pověšených kousků oblečení, které asociuje představu zaplněné skříně a posouvá tak dál vizi obydleného prostoru, je v pořádku, zbytek z ní dělá nenositelnou. Na oblečení jsou různě umístěné kruhové otvory orámované kovem, záměrné praskliny, chybějící rukávy nebo jsou věci ušité jen z půlky. Některé Saliva posbíral a za pomoci Johana Zoo ( Blanket ), Eilidh Nualla Duffy a Justina Bonthy se jim podařilo ,,obléknout neobléknutelné“.
Snaží se IKEA zabránit případné krádeži nebo má tento přístup jiné praktické opodstatnění?
Pozitivně působilo, že nebylo skoro poznat, kdo je kdo. Kdo cizinec, kdo Čech, jestli je pod tou bílou temperou Anna Linhartová nebo jestli je tý herečce jen podobná, možná i genderová identita byla v pozitivním smyslu ne na první pohled u některých rozpoznatelná a všechny ty lidi dohromady spojovaly stejné pohledy, názory a estetické cítění a jak ještě Saliva napsal z ,,já“ se stalo ,,my“.
Součástí show byla i striktní choreografie – předvedení bezpečnosti letu, protože právě takové Lukáše fascinují a zapálené knoty v botách politých voskem. Srandovní bylo, že filosofii hledali zúčastnění hlavně v zavěšeném Salivovi. Dokonce jsem slyšela názor, že jde o symbol IKEA spasitele. Tak snad nikoho nezklamu, ale visel jen tak z legrace.
Na závěr krátký rozhovor s autorem:
Píšeš o zrychleném světě módy, co si myslíš o klasických módních přehlídkách, kdy není zase až tak důležitá performance a filosofie, ale hlavně produkt, který se musí prodat?
Proti klasickým módním přehlídkám nic nemám, jak sám říkám, ta neskutečně koncentrovaná energie mě fascinuje. Množství lidí, práce, peněz investovaných do tvorby kolekce vůči trvání přehlídky je snad nejnevděčnější poměr co existuje. Pětiminutová jepice.
Součástí každého outfitu jsou i originální boty. Ty jsou taky z IKEA? A kde se zrodil nápad s voskem?
Kvůli zcela nedostatečnému budgetu jsem měl potřebu sjednotit nějak stylově boty, co budou využity. Boty, co v IKEA nebyly. Nakoupil jsem v second handu kus za asi 10 korun a pak už je jen pokryl voskem a přidal knot.
Znáš přehlídky Martina Margilea z 90s? Tvoje show mi je trošku připomněla.
Margiela znám latentně, chápu podobnost s Margiela i Jacquemus, přímo ale žádnou inspiraci dohledat nedokážu, ono se to asi typologií daného oblečení nabízelo zpracovat to takhle. A moji stylisti Johan Zoo / Blanket, Eilidh Nualla Duffy a Justin Bontha se tímto směrem vydali také.
Jak probíhalo odnášení oblečení, vzbudil si nějakou pozornost ze strany zaměstnanců IKEA?
Nejsem si vědom toho, že bych vzbudil pozornost, myslím, že to opravdu není něco, na co by se zaměřovali.
Chystáš do budoucna něco podobného?
Zdá se, že mi tento projekt otevírá obrovské množství dveří, konceptuální přístup k módě mám déle, rozhodně v něm budu pokračovat.
Karolína Waberová
