Vše, co jste kdy chtěli vědět o kostýmu Darth Vadera (ale nevěděli, kde přesně pátrat)
Znáte ho úplně všichni, jeho helma a oblek jsou od 25. května 1977 jednou z největších ozdob světového pop-kulturního antikvariátu. Být lordem Vaderem je pro vás sen anebo noční můra, v každém případě jeho status a vliv ignorovat nemůžete, aniž byste chtěli sebevíc. Je všude a ještě hodně dlouho bude. Teď je ale také čas proprat klíčovou věc: zrod a funkčnost jeho kostýmu. Nebavíme se totiž o plastovém panákovi z Pompa, jehož ohoz je nahodilá roboticky vyhlížející schránka s libovolnými čudlíky, ale o stále živoucí ikoně, jejímuž brnění vtiskla pop-kulturní historie (s veškerými poznámkami pod čarou) vědecký základ a především smysl. Tenhle text tak nabízí jedinečnou možnost onen smysl pochopit a jednotlivé funkce při tom odhalit. Rozdělme ho na dvě části. V té první probereme vznik designu kostýmu během pre-produkční fáze původních Star Wars (A New Hope, 1977), v té druhé půjdeme po vysvětlení toho, jak přesně celé brnění ve fikčním světě SW funguje.
Jedna kresba, co znamenala všechno
V první fázi jsou zásadní tři jména: Ralph McQuarrie, John Mollo & Brian Muir. Je to právě prvně jmenovaný, jehož detailní a dodnes magické ilustrace v roce 1975 Georgi Lucasovi radikálně pomáhají v tom, aby lídrům 20th Century Fox názorně předvedl, o čem vlastně Star Wars budou a především, jak přesně budou vypadat. Jakmile má celý galaktický kolos zelenou, do hry vstupuje kostýmní návrhář John Mollo. Jeho úkolem je začít transformovat fantaskní kresby v neméně fantastickou realitu. Mollo v téhle době ještě samozřejmě vůbec netuší, že o rok později si právě za svůj podíl na vizuálu Star Wars odnese domů do dílny prvního Oscara (ten druhý pak přijde se slávou výpravného Gandhiho), anebo že bude opěvován za výtvory pro Empire Strikes Back či pro prvního Aliena. Do Lucasovy imaginace se naplno noří už v prosinci 75 a jako jedna z prvních pyramidálních výzev samozřejmě přichází návrh na design Vadera samotného.
Navlíkni to na figurínu, pak uvidíš
Mollo naplno zapojuje své letité zkušenosti fanouška vojenské historie (později také figuruje i jako odborný konzultant při Kubrickově opusu Barry Lyndon). Bere holou módní figurínu a kombinuje na ní své představy o podobě imperiálního arcilorda: na umělou hlavu jí nasazuje nacistickou helmu z druhé světové, tvář jí zakrývá plynovou maskou, obléká ji do černé motorkářské bundy, svěřuje jí samurajský meč a přehazuje přes ni i dlouhý mnišský hábit. Maškarádu následně fotí ze všech možných úhlů, výsledky analyzuje a porovnává, nakonec ale pokorně soudí, že všechny cesty stejně vedou zpátky k nadčasovým kresbám a skicám Ralpha McQuarrieho. Je to nakonec tedy malíř s výjimečným smyslem pro detail, barvy a vyprávění, kdo Vaderovu vizáž určuje nadobro prakticky hned první ilustrací.
Stylovější než nácek
Cirkus v tomhle okamžiku vítá zmiňovaného Briana Muira, sochaře, jehož o pár let zocelí jak Donnerův Superman, tak rovněž Scottův Alien. Mollo společně s Lucasem bezmezně adorují McQuarrieho vize, na druhou stranu žádají, aby Vaderova maska ve finále spíš ubrala na organických tvarech (helma na původních kresbách přímo vychází z tvarů rostlinných květů) a designově šla více do strohosti a přísnějších linií ve stylu zmiňovaných přileb Wehrmachtu. Sochař Muir ví, která bije, a až pod jeho rukama se tak vše rodí do definitivní fyzické podoby – od Vaderovy ikonické helmy s maskou až po oblek samotný.
Comp (jeho) života
Přes veškerou těžkopádnost poskytuje oblek Vaderovi celou škálu výhod. Je naprosto odolný vůči korozi a klasická energetická pecka z blasteru ho nemá šanci rozhodit. Přilba elegantně zakrývá energetický výstup na hlavě a vůbec přidává na Vaderově veleváženém vzezření. Samotná maska je kapitola sama pro sebe. V první řadě samozřejmě působí jako stylový respirátor, nicméně obsahuje další vychytávky. Očnice umožňují infračervené vidění, z vnitřku masky pak do raněné tváře vedou desítky citlivých mikrojehel, které přenášejí neurologická data přímo do centrálního compu na hrudi (ano, přesně ta hrudní krabice se spínači). Bavíme se o tzv. Life Systems Control Computer, jenž reguluje systém v celém obleku. Vader ho díky napojení na masku ovládá v podstatě svou myslí, kdykoliv ale může využít hrudního aparátu, kde v pohodě nahmatá jak tlačítko k manuálnímu ovládání, tak k resetu celého systému. Najde tam ale i tři miniaturní paměťové karty, které zase poskytují info o stavu zdecimovaných plic, srdce a nervové soustavy.
Fetuje nonstop, ale galaxie mu vyká
Se samotnou maskou ještě souvisí jedna zajímavá věc: skrývá v sobě něco jako náplň se speciálními chemikáliemi, které tlumí Vaderovu řezavou bolest. Řada fanoušků na druhou stranu prosazuje variantu, že právě žití v permanentní bolesti Vadera vede k intenzivnímu vzteku a tudíž i k obratnějšímu využívání temné strany Síly. Vtipné je, že oba nepřehlédnutelné boxy na opasku obleku slouží prostě a jednoduše k regulaci teploty – výhodou tak je, že Vader se velmi rychle dokáže vypořádat s jakýmikoliv teplotními podmínkami. Když se někdo škvaří na Mustafaru nebo mrzne na Hothu, nebezpečný černokněžník zůstává stabilně v těžké pohodě.
Sithská jóga
A pak je tu Vaderova meditační komora. Píše se, že staří sithští lordové je využívali jako dokonale izolované prostředí, kde bylo možné se naplno oddávat koncentraci na temnou stranu Síly. Vader jde ale tradičně dál. Na jedné straně uvnitř toho černočerného hi-tech kokonu medituje, na té druhé se ale také nechává pohodlně ošetřovat. Tahle komora je pro něho ostatně jediným místem v kompletním kosmu, kde se může nadechnout bez masky – zdravotnické robotické paže mu pak navíc obstarávají veškerý komfort ohledně ošetřování fatálních popálenin. Spolehlivě mu čistí krev od veškerých usazenin, zabraňují infekci a zajišťují tak volný pohyb a působení výjimečných midichloriánů, díky nimž se ve Vaderovi koncentruje Síla jak v málokom.
Ondřej Čížek
