Zemřel chlap co se nemyl, neholil, nestříhal, studoval akademii, ale odešel, zavřeli ho do blázince, byl definicí toho mít celej svět naprosto a totálně v prdeli. A většinu svojeho života fotil. Vyráběl si sám vlastní punkový aparáty, z plechovek, trubek, sklíček, brejlí, drátů a všeho možnýho. Fotil ženský, jejich nohy, zadky, prsa a to tak, aby o tom nevěděly. Ke stáří se stal celosvětovou uměleckou senzací a to především díky nadaci Tichý oceán a práci teoretika Romana Buxbauma. Ani to ho nezajímalo. Sral naprosto na všechno a na všechny. Včera zemřel.
Miroslav Tichý (20. listopad 1926 – 12. duben 2011)
Narodil v roce 1926 v Nětčicích (dnešní součást města Kyjov).
Když mu byly čtyři roky, rodina se přestěhovala na Svatoborskou ulici do domku, ve kterém žil až do své smrti. Jeho otec byl krejčí. Matka, která pocházela z Uhřic, pracovala jako sekretářka u advokáta. Tichý často vzpomíná na dětství, které trávil u dědečka z matčiny strany, starosty Uhřic. Po studiu na kyjovském gymnáziu pokračoval na pražské Akademii výtvarných umění v ateliéru Jána Želibského. Byl uznáván jako dobrý kreslíř a mezi spolužáky byl oblíbený pro své nadání a osobitý humor. V roce 1948 zanechal studia a vrací se do rodného města. Zpočátku své kariéry se Tichý věnoval především kresbě a malbě, toto však v šedesátých letech opustil a věnoval se fotografování. Sám si vyráběl fotoaparáty, zvětšováky ne z důvodu nedostatku financí, ale protože ho to bavilo. Z bývalé komory na dvoře jeho domu si vytvořil fotografickou laboratoř, kde spatřila světlo světa většina jeho fotografií. Každý den vycházel do ulic Kyjova a pořizoval fotografie zachycující převážně ženy, ale jsou mezi nimi i zátiší, situace, které vidělo pouze jeho oko umělce.
V té době přestal dbát na svůj zevnějšek, nosil jeden kabát, nestříhal se, neholil. Odlišoval se od lidí, někteří se ho báli, jiní ho považovali za součást Kyjova. Ale většina lidí se domnívala, že ve skutečnosti nefotografuje, že tuto činnost pouze předstírá. Právě pro svoji odlišnost se dostával do sporu s tehdejšími autoritami. Strávil nějaký čas v psychiatrické léčebně a byl považován za odpůrce režimu.Tichý je však ve své podstatě rebelem proti pořádkům. Proto v roce1989 na otázku proč nezmění svůj vzhled, když doba se změnila odpověděl:" Doba se sice změnila, ale lidé zůstali stejní."
Kolem roku 2000 se o dílo Tichého začínají zajímat, bez jeho svolení je založena Nadace Tichy oceán v Lichtenštejnsku a tato prezentuje dílo Tichého v zahraničí. Miroslav Tichý neměl nic společného s nadací, nebyl jejím členem, nesouhlasil s činností, kterou nadace vyvíjí. Nadace ho nepodporovala ani finančně ani jinak, nikdo z nadace se s Tichým nestýkal.
518
