Poměrně nedávno jsem se tu rozplynul nad atypickou tvorbou současného brooklynského malíře Michaela Kagana. Psal jsem, že jeho technicistní olejomalby ikonizují počátky velkolepého dobývání vesmíru v čele s Měsícem, které JFK odstartoval v 60. letech 20. století. Kagan osobitě zvěčňuje zašlou slávu raketoplánů, maluje sošné skafandry, fascinované i k smrti vyděšené tváře astronautů i bouřlivé starty raket.
Teď je ale na čase vrátit se do minulosti a připomenout si ikonu, na níž Kagan (věřím, že vědomě) navazuje. Osobnost jménem Robert McCall. Mistr rozmáchlých kosmických ilustrací zachycujících jak celý space race 20. století, tak futuristické vize intergalaktických letů budoucnosti.
Velký znalec techniky 2. světové války a milovník letectví a kosmonautiky začínal jako autor obálek pro magazín LIFE, dlouhá léta intenzivně spolupracoval s NASA, stejně tak ilustroval knihy Isaaca Asimova. Ve světě filmu se na něho zase vzpomíná jako na tvůrce celé řady ilustrací pro marketingové kampaně původního filmového Star Treku nebo Vesmírné Odyssey Stanleyho Kubricka. Pro plakát k tomuhle klenotu (i pro obal soundtracku) ostatně poskytl svou tradičně rozmáchlou malbu s názvem Orion Leaving Space Station.
Jeho styl je něco jako romantický hyperrealismus – McCall se vyžívá v nejrůznějších technických detailech, snad žádný jeho obraz ale nepostrádá nostalgický nádech dobrodružných ilustrací a komiksů ze starých čísel ABC. Mnohdy jsou skutečně mimořádně přesně a přísně usazené v realitě, jindy touží objevovat dosud skrytá místa nevyzpytatelné mapy vesmíru.
O svůj odkaz McCall pečoval až do své smrti v únoru 2010. Bylo mu 90 let. Dnes už má jako skutečná legenda svého oboru nesmazatelné místo ve zlatém fondu vznešených obrazů (z) vesmíru.
Přesně takhle si McCall představoval život na Měsíci:
Ondřej Čížek
