Japonsko
Postapokalypsa

Lidstvo miluje vidinu hroutícího se světa. Padající mrakodrapy, nárazy meteoritů, výbuchy nukleárních bomb, útoky mimozemštanů, Godzil, robotů a samozřejmě všemožný přírodní katastrofy. U většiny lidí ale zalíbení ve sledování destrukce civilizace končí se závěrečnými titulky filmu. To, co se stalo v Japonsku, velmi dobře ukazuje křehkost systému, ve kterém žijeme. Jakákoli větší a člověkem neovladatelná síla může rozmixovat všechno co známe na hromadu bordelu a sutin. Japonský příklad je vlastně pouze menší preview, představte si katastrofu jakéhokoli druhu, ale v globálním, nebo i pouze kontinentálním měřítku. To, co by nastalo poté, by pravděpodobně připomínalo svět zachycený ve filmech jako The Road, The Day After (samozř. mam na mysli flick z roku 1983), Children of Men, 12 Monkeys a pochybuju, že by to byla taková zábava jako vidíme v Mad Max sérii. Člověka fascinuje vidět svůj svět v troskách, děti baví rozkopat hrad z písku, co celej den předtím stavěly, mniši rozmetají svou neuvěřitelně pracně vytvořenou mandalu a celej svět na to fascinovaně civí. Musím přiznat, že mě přes veškerou lítost nad japonskou katastrofou fascinujou videa tekoucího rozemletého města, který sebou bere dál vše co mu stojí v cestě. Stejně tak fascinující jsou fotografie zmuchlaných aut, rozházených lodí, spláchnutých čtvrtí. Hádáme se tu o promáčknutej nárazník auta, graffiti tag na baráku, přednost pro chodce, rušení nočního klidu a otázky kvality architektury. Může přijít moment, kdy to bude všechno rozemleto na černou kaši.

518