„Tradice nespočívá v uctívání popela, ale v předávání ohně.“
Gustav Mahler
Architekt Robert Konieczny vsadil do jednoho z mála polských svahů zcela nekompromisní stavbu vlastního domu a ačkoli mu sám říká Archa, jeho výrazná hmota opravdu připomínající loď není nijak formální. Přirozeně vyplývá z objektivních okolností: sedlová střecha byla podmínkou místních stavebních regulací, podélné proporce vychází z klasických usedlostí v okolí a obálka odlitá z betonu se zkosením stěn doléhajících k terénu pak dotváří kompaktní a zcela současný výraz.
Výrazný odstup domu od přírody/terénu (v abstraktním i doslovném významu), který je mimochodem typický pro lecorbusierovský modernismus, zajišťuje základní bezpečí na relativně přístupném pozemku a umožňuje protékání vody pod domem, který se tak může indiferentně vznášet nad pastvinou bez nebezpečí sesuvů půdy. Konieczny hovoří o domu se dvěma střechami, které jej chrání před vodou padající i tekoucí. Vstupní padací most působí stejným způsobem na návštěvy kohokoli nezvaného, což vyplývá také z práce s pozemkem, kterou je potřeba ocenit: podtrhuje sílu objektu a je nádherná, protože prakticky žádná – žádný masivní plot, obligátní hradba tújí anebo zámková dlažba – jen louka, výhled a pár kamenů.
Stejně jako v Monte Carassu je na okraji Katowic zřejmé, že pochopení a respektování kontextu nemusí znamenat dýchavičnou nápodobu, ale spolu se skvělým konceptem umožňuje citlivý a přitom velmi radikální posun, naprosto v duchu na začátku citovaného Mahlera.
david
