Letos v říjnu se otevřelo Národní muzeum v estonském Tartu. Po jedenácti letech od architektonické soutěže. O projektu Národního muzea tedy začali Estonci uvažovat zhruba ve stejné době jako my v souvislosti s Národní knihovnu. Estonci svůj důležitý kulturní záměr ovšem na rozdíl od nás dotlačili a dnes mohou lákat na architekturu světového významu.
Při vypisování soutěže se řešila velmi podstatná otázka, se kterou se do dneška vypořádává řada měst. Jak naložit s hmotným odkazem nedávné a stále živé historie, na kterou by se ale přitom nejraději zapomnělo? Zbořit, smazat, zapomenout? Zakonzervovat? Vítězné francouzské studio DGT Architects si za svou nakonec vybralo třetí možnost, při které vsadili na transformaci vyřazené sovětské základny, nebo spíše na její extenzi v zamýšlený projekt.
Ranveje bývalé vojenské základny přitom ještě nedávno sloužily jako velký autobazar. Architekti si ale uvědomili důležitost éry sovětské okupace, která se s místem neodmyslitelně pojí a rozhodli se ji do návrhu zakomponovat. Tato snaha je patrná hned na první pohled. Budova ve tvaru klínu totiž přímo vybíhá a zvedá se z jedné z odletových drah a přejímá její rozměry. Nová stavba se proto na 350 metrech své délky pozvolna zvedá prakticky od země až do 14 metrů nad terén. Koncept má také svůj symbolický význam, který architekti popisují tak, že hmota muzea představuje „zhmotněnou alegorii pro formující se historii země“. Na tomto místě je také dobré poznamenat, že expozice muzea připomíná historii země od pravěku po dnešek. Tedy celkový vzestup estonského státu.
Vchod do Estonského Národního muzea je umístěn v nejvyšším místě budovy pod působivě vykonzolovaným zakončením střechy. Prostorový dojem vstupu zároveň umocňuje dynamické prolomení průčelí směrem do vnitřku budovy. Fasádu po celé ploše tvoří tři vrstvy skla pro regulaci teploty i přírodního světla a současně ji pokrývá vzor s motivem chrpy, národní květiny. Kromě výstavních prostor obsahuje muzeum i další místnosti nutné pro moderní muzeum: konferenční síň, veřejnou knihovnu, auditoria nebo edukační prostory.
Tartu jako kulturní metropole Estonska tímto projektem opět potvrzuje svůj význam, který v minulém století téměř zašlapali právě východní budovatelé vojenské základny. Nezbývá než pogratulovat.
Matthew B
