Dokumentární masterpiece režiséra Ala Reinerta povznáší i 28 let od své premiéry. Snímek For All Mankind o dobývání Měsíce má na kontě Velkou cenu poroty i Cenu diváků z festivalu Sundance, včetně nominace na Oscara. Dle IndieWiru jde o jeden z nejoblíbenějších filmů Christophera Nolana. U nás ho přesto skoro nikdo nezná.
“I felt very welcome there. You know, the moon has been waiting for us for thousands of years, million years, maybe, unless someone else has already been there before us at some time…” rozjímá americký astronaut česko-slovenského původu Eugene Cernan při vzpomínkách na průzkum Měsíce v prosinci 1972. Cernan je zároveň jedním z několika pamětníků, kteří promlouvají během osmdesátiminutové stopáže For All Mankind – dokumentu, který už v době své premiéry v listopadu 1989 ohromuje do té doby nezveřejněnými záběry z průběhu realizace revolučního programu Apollo.
Sílu povznést a skolit tíhou “největšího dobrodružství v dějinách lidstva” má dodnes. Není se čemu divit, že Christopher Nolan tenhle vybroušený klenot řadí mezi své nejintenzivnější filmové zážitky, hned po boku 2001: Vesmírné odysey nebo Tenké červené linie (fascinaci surovostí a majestátností záznamu startu vesmírné rakety ostatně otiskl do obdobné scény ve svém Interstellaru).
Ze vzdalující Země se pomalu, ale jistě stává bleděmodrá tečka, na první pohled nedosažitelný Měsíc se po týdenním letu naopak zase zhmotňuje v prastarý šedý kolos. Jakoby se přestal schovávat ve vlastním stínu a rázem naplno obnažil jizvy a hluboké rány z dávných střetů s meteority z Mléčné dráhy.
Pozornost je věnovaná vtipkujícím a pozitivně laděným kosmonautům, klíčovou roli sehrává jejich odhodlání, pochyby, strach a zvědavost. Stejně tak ale podmaňuje i soundtrack Briana Ena. Jeho podkres činí přenositelné z na první pohled neuchopitelného. Letům a výzkumu Apolla dodává atmosféru něčeho hypnotického a strašidelného a velmi přesně tak vykresluje tehdejší vnímání závratných událostí, které hýbaly světem.
Stejně jako před osmadvaceti lety, bez účasti internetu a sociálních sítí, i v roce 2017 funguje For All Mankind jako naprosto pohlcující a ve všech ohledech překrásná pocta tehdejšímu kolektivnímu úsilí zrealizovat nadpozemskou jízdu. Dopravit člověka na Měsíc, nechat ho provést výzkum, nabrat vzorky a ve zdraví ho vrátit zpátky domů, zpátky na Zem. A pečlivě tak připravit a do posledního detailu vypilovat nesmrtelný odkaz pro budoucí generace.
Nadčasovým poselstvím samotné mise i jejího dokumentárního resumé tak přes všechny aktuální i budoucí palčivé pozemské situace zůstává udržení snahy nepřestat vzhlížet ke hvězdám a naučit se žít mezi nimi.
Své by o tom ostatně mohl vyprávět vizionář Elon Musk. Na konci letošního února oznámil, že jeho společnost SpaceX už v roce 2018 zajistí oblet Měsíce dvěma vesmírným turistům. Oblet, nikoliv přistání. Jejich jména zatím zveřejněna nebyla, přípravy jsou ale prý už nějakou dobu v plném proudu. Krok kupředu je to vesmírný. Musí se povést, stejně jako další plány spojené s Marsem, Webbovým teleskopem ad. Budeme držet palce.
“I felt like I was the only one there, but not an alien. Not an alien in terms of invading someone else’s domain. I didn’t find the Moon hostile. I found it very majestically beautiful. Bland in color, but majestically beautiful,” svěřuje se v dokumentu nadále Cernan, který se během onoho prosince 1972 po Měsíci prochází jako dosud poslední člověk. Do dnešního dne na jeho povrchu (v rámci programu Apollo v letech 1961 – 1972) stanulo celkem 12 lidí. Když tam tehdy poskakuje Cernan, celou dobu má u sebe jeden pozemský suvenýr, kterým ve vesmíru dokládá sounáležitost se svými předky – malou československou vlajku.
Ondřej Čížek
