Během současné inflace používání termínu „ikonický“ není špatné si připomenout jeho plný význam. Nesmírně vlivná Villa dall’Ava ve svahu na předměstí Paříže je stejně unikátní jako okolnosti jejího vzniku: majetný pár psycholožky a publicisty se obrátil na atelier OMA (respektive Rema Koolhaase kvůli jeho geniální knize Třeštící New York) se sympaticky ambiciozním a lehce protikladným zadáním: muž si přál klasický ´glass house´, zatímco žena bazén na střeše, z nějž by mohla pozorovat Eiffelovu věž na obzoru. Oba se shodli na oddělení obytných bloků pro sebe a dceru a především na tom, že si přejí architektonický masterpiece, který se zapíše do historie.
Všechny body se povedlo splnit bezezbytku: kombinace Koolhaasova génia a částečně také postmoderního ducha doby pak dala vzniknout domu, který je nabitý významy. Nelehce uchopitelná ikona je mj. sama o sobě derivátem nezpochybnitelných ikon modernismu. Jasně čitelná a často analyzovaná je interpretace nedaleké Villa Savoye od Le Corbusiera, respektive jeho klíčových 5 bodů moderní architektury (dům na sloupech, střešní zahrada, volný půdorys, pásová okna, volné průčelí). Původní požadavek skleněného domu reflektuje reminiscence Farnsworth House od Miese van der Rohe v úplně transparentním obytném prostoru na úrovni zahrady. Trojici legend moderní architektury a jejich děl doplňuje Fallingwater F. L. Wrighta svým vztahem k terénu a kamenným obkladem.
Villa dall’Ava je mnohem víc než formální koláž klasik – především jde o kontextualizaci modernistické architektury (všechny tři zmíněné stavby od LC, MVDR i FLW jsou v přírodě – viz fotografie níže). Přenosem do městského prostředí se z jasně čitelného solitéru stává těžko zobrazitelná, komplikovaná struktura vysmívající se okolním honosným vilám z 19. století. Nádherně komponovaný a promyšlený chaos materiálů (překližka, vlnitý plech, pohledový beton, kámen, sklo, zlatá textilie) a nosných konstrukcí (podélná stěna jak od Johna Hejduka, nesčetněkrát zkopírovaný les šikmých pilot, klasické pilíře) dokresluje punk bizarního plotu/dopravní zábrany na střeše, pokřivené příchozí cesty a podle mě i záměrně dada ústřední fotografie s plavkyní, která se sveřepě připravuje na šipku ve špatném směru, v němž by musela narazit hlavou do stěny bazénu. Pod nejvyššími kvádry ložnic je dům velmi dynamický a nedá vydechnout – corbusierovská rampa a množství schodišť rozmlžují definici obytného přízemí.
Pravděpodobně nejvýznamnější žijící architekt stvořil vrcholně (meta)architektonickou záležitost a jeden z nejdůležitějších (rodinných) domů posledních desetiletí si čtvrt století po svém dokončení stále udržuje konstantní vliv.
Villa Savoye – Le Corbusier
Farnsworth House – Mies van der Rohe
Fallingwater – Frank Lloyd Wright
David Neuhäusl
