Za svůj život jsem viděl pravděpodobně desetitisíce pieců a musim přiznat, že už mě máloco zaujme. Listuju graffiti magazínama a zastavim se u pár jednotlivejch věcí, zbytek míjim bez povšimnutí. Když jsem začínal, v období bez internetu, graff magů a s minimem homeboys, bylo to přesně naopak. Zíral jsem celý dny do pár fotek věcí od most legendary TCP crew, po škole jsem objížděl ty tři až čtyři malý graffiti zóny, co tehdy v Praze byly. V nich jsem nacházel stále ty stejný věci. Ze začátků se defakto nepřejíždělo. Co bych si myslel jako 16ti letej graffiti ortodox o následující selekci fotek od pařížskýho writera Horfe? Pravděpodobně by mi explodovala palice, nebo bych jí považoval za zlatej poklad, co jsem zrovna vykopal na zahradě za barákem. Je to skutečně těžko sdělitelná zkušenost, ale zkuste si představit, že celá a zároveň velmi malá scéna sdílí informace o graffiti čítající přibližně 3 magy, 2 videokazety a 4 alba fotek z cest jednotlivejch lidí po Německu. Tak si pamatuju začátek pražský graffiti scény z roku 94. K následujícímu profilu neni potřeba nic psát, kdo umí v graffiti číst a vidí dovnitř, zjistí všechno podstatný sám.
518
