Strhující příběh Karla Brhela v minutě dvacet > Rozhovor s režisérem Markem Partyšem

11. listopad, Den válečných veteránů. Reklamní režisér Marek Partyš pro neziskovou organizaci Post Bellum natočil intenzivní spot, který zobrazuje epizodu ze života Karla Brhela, jednoho ze zapomenutých hrdinů 2. světové války. Mimořádná odvaha jeho samotného a stovek dalších nepřestává fascinovat dodnes. Je nutné se k těm osudům pravidelně vracet. Partyšovo suverénní video je toho důkazem.

Osud Karla Brhela je sám o sobě mimořádně silný příběh. Námět si volil ty sám? A musel si hodně rešeršovat?
Za ideou stojí agentura Y&R Prague, která organizaci Post Bellum pomáhá s promováním aktivit, právě oni zvolili Brhelův příběh. Na mně bylo, abych to celé převedl do vizuální podoby. Vždycky se snažím o daném tématu zjistit co nejvíc informací, potřebuju ho vnitřně zpracovat a sžít se s ním. Lidé z Post Bellum nám poskytli snad všechny materiály, které jsou v souvislosti s Karlem Brhelem dostupné, ať už to byly jeho audionahrávky, vzpomínky a fotografie. Díky tomu si vždy k tématu a osobám vytvoříš silný vztah a zároveň cítíš, že je to vůči nim naprosto fér. To je pro mě nezbytná přísada v každém projektu, na kterém dělám.

Od začátku jsi věděl, že flashback postavíš na konkrétní situaci z jeho odbojové činnosti?
Přesně tak, scéna ze spotu vychází z jeho partyzánského období v Itálii, což ve svých vzpomínkách popisoval opravdu velmi sugestivně. Mám pocit, že z téhle životní etapy to pro něho byla zástupná hraniční situace. Právě tehdy se podruhé narodil. Ale když si to shrneš, tak všechno, co během války zažil právě tenhle pán, by ti vystačilo na velký celovečerní film.

K celovečeráku trochu nahrává už spot samotný – produkce vypadá velkoryse, zpracováváš útok přesvědčivých nácků, máš tu bojové letouny, těžká vozidla. Předpokládám, že natáčení bylo komplikované…
Výroba byla pro všechny velká výzva, měli jsme na to málo peněz a navíc já osobně jsem nikdy předtím netočil akční, navíc dobovou scénu. Byla to fakt velká škola improvizace. Naštěstí jsem měl k ruce skvělou produkční Lucii Slavíčkovou z Bistro Films, která dokázala sehnat úplně všechno. Snažili jsme se, aby nic nepůsobilo lacině. Hodně tomu pomohla i postprodukce od Spoon a Beep, které se postaraly o zvuk a dotvoření klíčových detailů, např. těch letadel.

Výborně působí casting. V tom jedeš taky dost intuitivně, že?
Rozhodně, myslím, že při výběru rolí to snad ani jinak nejde. Vždy jde o to, jak ti v hlavě daný charakter zapadá do celkové emoce a struktury. Do rolí německých vojáků jsme sice obsadili naše kamarády, například ten nacistický důstojník je náš řidič, kterého jsem vybral až přímo na místě. Ale na roli dědy, partyzána a dětí jsme museli udělat soustředěný mini casting. Byla to hodně pocitová záležitost.

Partyzán z Itálie, bojovník od Dunkerku
Karel Brhel (1922—2006)

Rok 1943. Karel Brhel, sokol a čerstvý maturant z Hranic na Moravě, je nasazen na nucené práce do Rakouska. Později se dostává do vládního vojska, které ovšem spadá pod protektorát. Měl by tedy hájit “zájmy Říše”. V roce 1944 je se svou četou odvelen do Itálie, vzápětí se spojuje s místním odbojem a brzy se přidává k partyzánům. V září 1944 jeho skupinu obklíčí příslušníci SS a Karel Brhel spolu s dalšími prchá přes Alpy do Francie. Tam se schází asi tři sta Čechů, on sám je zařazen k dělostřeleckému pluku československé tankové brigády.* Obsluhovat dělo se učí za chodu. V říjnu 1944 se dostává do Dunkerku, kde zůstává až do konce války. Za své činy později dostává medaili za chrabrost.

Po válce ho ovšem příliš štěstí nečeká. V roce 1948 ho udají známí z řad agentů chodců a Karel Brhel je odsouzen na osm let do komunistického kriminálu. Sedí na Borech, pracuje na uranu v Jáchymově. Pátý rok po odsouzení dostává tuberkulózu a je propuštěn. Pracuje jako popelář, pak vystuduje průmyslovou školu. Do odchodu do penze v roce 1981 pracuje v elektrárně a železárnách v Ostravě. V roce 1991 se konečně dočkává plnohodnotné rehabilitace a je povýšen na podplukovníka ve výslužbě. Umírá 21. listopadu 2006 na leukémii.

*Československá samostatná obrněná brigáda – slavná vojenská jednotka československého zahraničního odboje ve Velké Británii během 2. světové války. Pod velením brigádního generála Aloise Lišky se účastnila obléhání přístavu Dunkerk od října 1944 do května 1945. Jde bezpochyby o nejvýznamnější bojové nasazení téhle brigády během bojů na západní frontě.

DEN VETERÁNŮ / PAMĚŤ NÁRODA

Rozhovor vedl Ondřej Čížek