Beton je tady, beton je i tam. Michal Škapa chystá výstavu výstavu BETONOVÁ DŽUNGLE, která startuje v úterý 12. 12. 2017 v 18 h. Budou zde k vidění vybrané obrazy z poslední doby v kombinaci s několika staršími kousky, vše tématicky propojené zobrazením městských struktur a jejich vrstev se smyslem pro detail. Na místě Vás čeká občerstvení a spousta dalších zážitků!
MICHAL ŠKAPA – BETONOVÁ DŽUNGLE / CONCRETE JUNGLE
GALERIE PECKA, Vratislavova 24, Praha 2
vernisáž 12. 12. 2017 v 18 h
výstava potrvá od 13. 12. 2017 do 21. 1. 2017
Zde připojujeme text od Radka Wohlmutha.
Výstava Betonová džungle jednoho z nejvýraznějších autorů spojeného s českou graffiti scénou Michala Škapy (1978) se soustředí na tu část jeho tvorby, která vychází z realistického vidění světa. Kromě nejnovějších obrazů malovaných většinou akrylem kombinovaným s airbrushí, výběrovým způsobem představí také jeho práce na papíře a nově i několik polystyrenových objektů.
Tento typ vyjadřování Michala Škapy je charakteristický především sloučením jeho zájmu o skutečnost s originální kompozicí založenou na kompresi. Poprvé se u něj takové spojení objevilo v roce 2011 jako inspirace záběry totální zkázy po zatopení japonské jaderné elektrárny Fukušima ničivou vlnou tsunami. Právě tehdy celý prostor jeho obrazů ovládla změť lidských ostatků, vraků aut a zničené architektury. I když se u něj od té doby apokalyptický rozměr takových výjevů trochu rozvolnil, takže je možné je chápat i jako reakci na obecnou lidskou potřebu vytvářet, jak dokazují například obrazy s tématem vrakovišť nebo spontánních urbanistických struktur ve smyslu brazilské favely, určité memento je v nich přítomné i dál.
Ne náhodou je jejich vizuální podstatou často právě trashová estetika a týkají se, kromě jiného, i života vyloučených vrstev na okraji společnosti. Obecně ale odkazují také k tématům multiplikace, nadprodukce a rychlé spotřeby podléhající globálním trendům. Jistý druh ohrožení evokuje i název výstavy. Džungle sama představuje synonymum pro starou nespoutanou přírodu, organický prostor plný nástrah a nebezpečí, která se nachází v přímém protikladu k civilizaci. Je tedy dílem jistého paradoxu, že tu městskou betonovou – v určitém smyslu ještě agresívnější – si člověk stvořil sám. Ne náhodou se ostatně termín zákon džungle používá pro nelítostný boj všemi prostředky o holé přežití.
