Vynikající architekti na začátku své kariéry, Anne Lacaton a Jean-Philipe Vassal, v roce 1996 dostali zadání, které spočívalo ve „zkrášlení“ jistého náměstí v Bordeaux. Ani jeden si nebyl jist, co přesně je tím míněno, nicméně během času stráveného na místě a hovory s místními obyvateli si uvědomili, že vše – stromy, lavičky, místo na pétanque, okolní domy – je přesně tak, jak má být.
Jakékoli zásadní změny anebo naopak povrchní úpravy vzhledu by byly zcela zbytečné a místo by přišlo o svou atmosféru i střídmou krásu. Proto místo očekávaného redesignu navrhli a prosadili projekt, který kromě detailů jako ošetření stromů nebo úpravy povrchu/dopravy spočíval především v častějším úklidu. Jinými slovy nezměnili prakticky nic a bylo to správně, protože nic víc také nebylo potřeba.
Veřejný prostor i hledání míry mezi novými zásahy/zachováním původního jsou zásadními tématy současnosti. Tato do extrému dotažená parafráze legendárního výroku Miese van der Rohe – méně je více – ukazuje, že architektura nemusí být „pouze“ promyšlenou tvorbou prostoru a že ve své podstatě spočívá především v přemýšlení a chápaní souvislostí.
David Neuhäusl
