Sonisphere
dojmy dalšího Bulíka!

Tak já ty svý dojmy z pivního blitzkriegu taky sesumarizuju…
Když se zařazuji do fronty, na pódiu už hrají Misfits. Je to otrava, podepsal se na nich zub času, takže dostávaj hlavně svý věrný fanoušky a já je vesměs ignoruju. Procházím se mezi stánky a hledám nějakej pořádnej merchandise, marně. Brzy naštěstí přichází Kreator a já se jim s kebabem a pivem valim vstříc. Oproti Ďurechovi jsem asi chytil dobrý místo. Zvuk byl v klidu, skladby jsem bez problému rozeznal a ve společnosti polonahejch Poláků jsem si i dostatečně zahrozil a zanadával na společnost!
Po thrashové ikoně přichází Cavalera Conspiracy, kteří mi nic moc neříkaj, takže jsem se po chvíli vzdálil. Do zad mi ale vpadly skladby jako Refuse Resist nebo Rootsa já si daleko od stage rozjel epileptickej záchvat. Stará dobrá Sepultura je KVLT a tohle Maxovi už nikdo nikdy neodpáře, nicméně nová tvorba mi přijde jako rožvejkaný Soulfly se Sepulturou…
Po CC nastupujou Mastodon, na který jsem se ohromně těšil. Tady bych už o smrti způsobený mizernym zvukem mluvil. Vokály byly utopený, celý to znělo příliš jednolitě a mnohovrstvá kompozice, která je esem těhlech progresivních Američanů, absolutně nevynikla. Takový epický kousek jako například Crack the Skye nakonec působil celkem průměrně a bylo to poznat i na chladných reakcích publika. Kvůli zvuku jsem se měl ve skladbách docela problém vyznat a byl jsem docela zklamanej.
Dalšími pány na holení byli moji oblíbenci In Flames. I když pár let hrajou přístupnej mtv metal a starýmu barvitýmu deathu už dávno odzvonilo, jejich show měla koule a zahráli většinu zásadních hitů z posledních let. Zvuk se postupně zlepšoval a na lidech bylo znát, že se s kapelou znaj. Pro mě se jednalo o docela velký překvapení, protože jsem se kvůli rozporuplný kritice z posledních let obával, co kapela předvede; zbytečně.
Korni, kteří přišli jako další, mě museli zklamat. Už jenom proto, že se mi je nepodařilo vidět jejich nejlepšim období. Poslední desky se příliš nepovedly, personální změny kapele akorát uškodily a Jonathan Davis ma své zlaté časy už také za sebou. Skladby z prvních alb stále potěšili, ale Head a Silveria kapele chybí jako sůl. Nicméně i díky rekapitualici období před rokem 2006 a nadšenejm lidem to byl skvělej zážitek… Zazněli sázky na jistotu jako Shoot and Ladders, kdy Davis zaexhiboval s dudami, nebo Here to Stay a ke konci show Korni překvapili i nedávným dubstepovým experimentem, ve kterém má prsty také Skrillex.
A co rict o Iron Maiden? Ač jsem kvůli nim Sonisphere nenavštívil, vzali mi dech! Stoprocentně profesionalní show ve znamení neúnavných dědků! Od Iron Maiden neznám nazpamět jedinej text, ale to mi nebylo překážkou. Po pár minutách jsem si už s kapelou pod parou pivního héroismu notoval! Dickinson jako skřítek, který právě nakopal prdel tisícovce elfů, zabíhal a vybíhal z malého stanu na stagy, hajpoval lidi, běhal kolečka, občas něco pronesl, chválil a hanil různý pivo a nenechal na pochybách nikoho, že Iron Maiden si svůj status legend zaslouží…
S dobrým pocitem dopíjím dvacátý pivo, vymotávám se z areálů a s pokřikem “Fear of the dark… Fear of the daaaaark” jdu po svejch a plnej modřin domů…

Mastodon – Crack the Skye [live)

Akiz