Galerie a moudra
DJ Jorgos aka J.Onassis intw!

Na koncertech a mejdanech mi neustále někdo strká všelijaký mixtapes do ruky a já si je většinou, abych se přiznal, ani neposlechnu. Často je nedonesu ani domu. Jedna ze vzácných vyjímek je můj homeboy DJ JORGOS aka J.ONASSIS a jeho tape CDs. Mam rád jeho selekci a ještě radši mam jeho covery. Sbíram je a jednou to budou překrásný artefakty minulosti, který mi budou připomínat jak skvěle jsme se měli. C’mon.

Na začátek musí padnout jedna ordinérní otázka, bez který by snad intw ani nemohlo začít. Jak ses dostal k muzice a celýmu tomu mumraji okolo? Zajímaj mě ty osobní detaily, kdo ti ze začátku pomohl atd…
Dalo by se říct, že muziku sem poslouchal vždycky hodně a rád, ze začátku mě dost ovlivňovali lidi kolem mě, většinou to byli kámoši, co třeba žili chvíli venku a tudíž měli k dobrý muzice větší přístup a i větší přehled. Poslouchal sem toho mraky, od rapu, přes hipízáky, kytary až po disco. Většinou sem měl i konkrétní skupinu nebo LP spojenou s nějakou situací, lidma nebo mejdanem, což mi vždycky najede, i když si to pustim po 10 letech. Super…K djingu sem se dostal cca před 7 lety přes mýho kámoše – tehdejšího DJe DONa EDISONa, Němce žijícího v Praze, kterej je ted v Berlíně, big up pro něj… Díky tomu, že mám rád nightlife, sem vídal spoustu djs na mejdanech a nějak mě to začalo postupem času zajímat. Celá ta věc od techniky až po muziku. Fascinovalo mě to, propracovanost gramofonů, vinylů, jemnost, jakou se s tim pracuje, zkrátka všechno. Začal sem to najednou milovat, takže po tom, co sem to viděl u něj, sem to zkusil a věděl, že to okamžitě chci dělat taky. Že chci kupovat a hebešit desky, trénovat cuty a mixy, zkrátka všechno. Samozřejmě to bylo i spojený s tim, že sem v tý době poslouchal jen rap a tak nějak sem se do toho chtěl zapojit… Ale nenapadlo mě, že by mě to mohlo někdy v tomhle malym rybníku aspoň z části živit. Díky Bohu za to.

Jak si tehdy zvenku vnímal pražskou scénu, dřív než jsi se stal její součástí?
Je to paradox, ale českou scénu sem začal více či méně vnímat přes graffiti, který má tady velkou tradici a je s rapem spojený. Ještě před tím než sem začal s djingem. Visuelně mě to strašně bavilo. Barvy, písmena, slova. Ale to bylo všechno, hloub sem nešel, a proto to ani nikdy nedělal. Miluju písmo, fonty, typografii, loga už od malička, mám to z rodiny. Vždycky sem řešil a budu řešit jak je co kde vysazený, jak to vypadá, jak by to mohlo bejt jinak a tim sem se i postupem času dostal ke grafice atd… Co se týče Prahy, tak ze začátku sem tenkrát poznal writers jako Noiru, kterej v tý době začínal taky i hrát, ale spíš maloval, Vikejře atd. Postupem času sem se seznámil se spoustou dalších skvělejch lidí a bylo to. Začal sem dělat mixtapes, rozdávat je a šířit si name, což dělám do tedka. Nikdy není dost. Mixtapes byly pro mě asi zásadní věc. Nikdy sem to nechtěl dělat tak, že se někam propasíruju, jen kvůli tomu že někoho znám, což je v Praze klasický a lehce nevyhnutelný. Chtěl sem, aby lidi věděli co a jak dělam a chtěl sem se prostě o něco opřít. Ne jenom: ‘’Jo jo, to je tamten od tamtoho…’’

Vždycky jsem tě vnímal jako DJe, ale i jako nadanýho ilustrátora a grafika. Jak se tahle tvoje cesta vyvíjela?
Ke grafice sem se dostal až na škole… Ze začátku mě můj otec tlačil do klasickýho kreslení a malby, abych šel v jeho stopách, ale mě to uplně zas tak nesedělo a ani nijak extra nešlo. Ale chtěl sem dělat něco co by tomu bylo blízko, něco vizualního, co by bylo kreativní. Takže sem šel na střední na polygrafii, což byl na Grafický v Hellichovce obor, kde se nejmín kreslilo a tam sem se dostal k DTP a ke grafice samotný. Už předtim sem různě sbíral a sledoval plakáty, přebaly, loga atd. ale že bych to chtěl jednou dělat, sem se rozhodl až tam, za což sem rád. Od tý doby se tomu věnuju a baví mě to čím dál víc.

Co se týká vizuality – kdo jsou tvoji oblíbený autoři?
Nesleduju zas tolik dění v tom oboru, víc času mi zabere muzika. Neznám moc jména, souvislosti atd. Bavěj mě spíš konkrétní realizace než konkrétní osobnosti. Poslední dobou se ale snažim si tyhle mezery doplnit. Proto sem se rozhodl jít ještě tenhle obor dál studovat, nemá cenu to dělat napůl, je to pak vidět. Mám rád takovou tu klasiku jako Fons Hickmann, Stefan Sagmeister, Dust La Rock, Shepard Fairey atd což vlastně nejsou čistě jen grafici. Pro mě je důležitej nápad a osobitost a je mi jedno kdo to dělal… Mám rád když věci maj svůj důvod a nejsou dělaný jen z plezíru. Oproti tomu zas ale kolikrát miluju čistě, esteticky a technicky do největších detailů zvládnutou věc. Což ve většině případů ocení jen lidi od fochu. Co se Čech týče, tak mě hodně baví Robert Jansa a Bosák, maj skvěle našláplo. Pak lidi jako Škapa, Weck, Pasta… Je jich dost. Mám rád i klasiku jako Štorma, Solperu, Grygara, Zieglera… Král králů pro mě je a bude Kája Saudek. Jeho věci sou na svou dobu totálně nadčasový, stylový, nápaditý, osobitý a technicky dokonalý. Bůh.

Tvoje grafika je spojená s party feelingem, barvama, chicks a barem. Často se potkáváme na mejdanech, a to víc než kdekoli jinde, baví tě to ještě vůbec? Inspiruje tě tohle prostředí po všech těch nekonečnejch večírcích, nebo už se jedná jen o obživu?
Ať už se jedná o muziku nebo grafiku, tak nightlife tě nepřestane inspirovat asi nikdy, neustále překvapuje… Mám rád lidi pohromadě, když se bavěj nebo když se třeba bavěj i díky mě… Samozřejmě že časem to začne bejt někdy rutina, ale je to spíš tak, že jaký si to uděláš, takový to máš. Stokrát sem se bavil na poloprázdnym mejdanu víc, než před tisícovym crowdem a naopak. Jde o to jakou máš náladu, jakou maj náladu lidi, je to nevyzpytatelný… Někdy je to depresivní, někdy veselý, někdy klidný, někdy nasraný. Rád reflektuju do grafiky nějaký osobní zážitky, situace atd, takže kolikrát z toho party cejtit je, jak píšeš… Mám to rád. Mejdany asi nebudou stejný jako před deseti lety, lidi sou zhejčkaný, je toho moc, ale nemá smysl nostalgicky brečet, ještě pořád je to heavy, pokud chceš. To, že mě to živí, je moje obrovský štěstí.

Co dál? Myslim, co dál s muzikou, co dál s grafikou?
Co se týče muziky, jěště nějakej pátek se djingu určitě věnovat chci a budu. Furt mě to strašně baví a když se nějakej mejdan fakt povede, nakopne tě to na dlouho dopředu. Furt budu dělat mixtapes, i když asi ne tak často, jak sem dělal. Chci spíš vydávat koncepční, tematický kompilace a mixtapes jako tomu bylo u GrooveDigga mixtapes nebo tribute mixů. Ale uvidim… Každopádně sem teď rozjel svůj web (www.djjorgos.com), což by mělo fungovat jako mecca mejch tapes, i lehce grafiky a toho co dělám. Chci teď i víc šlápnout do produkce svejch vlastních věcí a dělat něco jako autorský remixový nebo instrumentální mixtapes, takže uvidíme. Co se grafiky týče, tak tam mě ted čeká studium a nadále budu dělat covery CDs, mixtapů, flyery, plakáty, loga atd. Co se namane. Nemám problém s jakoukoliv formou. Pro mě je ideální moment udělat plakát na svůj mejdan nebo cover na svoje CD, v těhle věcech nerad dělám s někým kompromisy, takže to rád udělám sám. Sem taky strašnej hnidopich, když přijde na fonty, typografii, barevnosti, provedení atd, i když ještě zdaleka nejsem profík, takže i kdyby to dělal někdo jinej, tak by se ze mě asi zbláznil. Chtěl bych začít víc studovat typografii jako samotnou, popřípadě vyrobit nějakej font, poslední dobou mě to příjemně pohlcuje… Je to svět sám pro
sebe. Každopádně chci jak djingu, tak grafice dát maximum a ani jedno nešidit.

Máš pocit, že vůbec celej tenhle hip hop urban, rap, nebo cokoli movement někam spěje? Vidíš pro někoho budoucnost?
Budoucnost vidim akorát tak v muzice jako takový, už ted se stíraj žánrový kategorie a někdy se ani neví jak to přesně pojmenovat. Pro mě vždycky byly jen dvě kategorie: ta s koulema a ta bez koulí. Poslouchám napříč žánry a nechávám si jen to, co mě opravdu baví, ať už je to rap nebo house. Je super, že díky internetu se dneska dostaneš k lidem, který nejsou nijak extra známý a přesto dělaj totální bomby. Máš nekonečno možností. Záleží jen na tobě, co si vybereš. Samozřejmě, že i díky tomu narazíš na spoustu sraček, ale to je v tak širokym záběru nevyhnutelný. Doba je teď taková, že nemá žádný pevný mantinely ani charakteristiku. Hudba neodráží nějaký průsery nebo třeba politický situace, jako tomu bylo v 70. 80. letech. Díky tomu je taky tak rozmanitá, ale na druhou stranu v některých případech i prázdná. Ale furt to jede, denně vyjde stovky singlů a nalézáš nový a nový skvělý muzikanty. Obrovskej movement. Pro mě to nechcípne nikdy, pořád budu sbírat vinyls, prohlížet booklety, chodit na koncerty, nechávat si podepisovat LPs a vyhledávat info o oblíbenejch muzikantech atd. Miluju to.

518