Včera jsem přes den důkladně digitalizoval svou sbírku desek od boha Eshama, abych jeho svaté desky příliš neojel. Občas mám chuť si z každé pustit jeden dva tracky a nechci je příliš poškodit, aby se jimi mohly popřípadě kochat mé případné děti. Začetl jsem se do bookletu k Judgement Day boxsetu a pan Smith tam říká něco jako : „Mnoho lidí se pozastavovalo nad tím, že jsem v tak útlém věku obstaral produkci i texty sám.“ Esham si své věci vždy produkoval sám, měl své vlastní studio, míchal si je a společně s bratrem je potom prodával jako crack. Svoje první album vytvářel, když mu bylo kolem 17 let.
Uvědomil jsem si, že jsem před deseti lety procházel něčím podobným. Svoji první desku z roku 2002 jsem si v podstatě namastil celou sám a nezastavilo mě ani to, že jsem neměl žádné vybavení a ani hudební talent. V době, kdy jsme s Hugem začínali, byl známý beatmaker Wich a několik dalších, beaty se nerozdávaly jen tak, natož aby se s nimi obchodovalo. Hugo si koupil první MPC 2000 XL v rapové komunitě, pašoval ho skrz Polsko. Wich se na něj přišel podívat. Pak se po městě rozneslo, že MPC dělá zázraky a v podstatě za vás všechno zařídí – vykouří vás, udělá pecku, narapuje ji a vydá.
Chtěli jsme muziku podle našich představ, nikdo takovou nedělal (dodnes je situace dost podobná, proto i s nedostatkem talentu stále mlátím do kláves, když se chci pořádně vyhonit a ukojit) a tak nám nezbylo, než si ji začít vyrábět. Svoje první album jsem namlátil bůhvíjak. Šlo o to, že jsem to chtěl udělat. Chtěl jsem to udělat tak moc, že z toho nakonec něco vylezlo. Nepřemýšlel jsem nad tím, co mi chybí, ale pracoval jsem s tím, co jsem měl a co jsem mohl udělat. Dodneška nepřemýšlím nad tím, co nejde, nehledám důvody, proč něco neudělat. Přemýšlím nad tím, jak udělat i to, co vypadá, že nejde. Hledám způsob jak, nehledám důvod, proč ne. Vůle.
Album se nějak smontovalo, divné dítě z Benátek nad Jizerou vydalo desku u legendárního labelu Terorist? a mělo klip. Bylo na obálce časopisu. Začalo svoji spanilou jízdu, neumělo na nic hrát a tak se naučilo hrát alespoň na nervy, v čemž umanutě pokračuje dodnes. Vždy ho poháněla jeho vůle a bylo mu u prdele, kolik prodá. Začalo makat pro cirkus. Radostně začalo vymetat sloní hovna z klece a strkat hlavu do tygří prdele, a s lehkou hořkostí sledovalo naduté netalentované šašky, jak prodávají lži a lezou do prdele divákům, aby si mohly kupovat své prostorné byty, brát své úchvatné ženy a plodit své krásné děti. Sledovalo principály, jak pasou pážata, principály, co nenávidí své cirkusy. Toto dítě si udělalo pohodlí za pódiem a s láskou utíralo koní prdele. Držela ho naživu jeho vůle a víra v to, že svět se neskládá jenom z materiálních viditelných odměn. A jeho odměny se začaly pozvolna dostavovat. Fragmenty svobody a lásky. Na druhé misce vah však vždy bylo šílenství a chudoba. Ale za tyto slastné parády a za to, že může mektat své šílenosti a prodávat je na deskách, však toto bláhové dítě obětovalo vše. A také mělo štestí. Nikdy nehladovělo a mělo vždy střechu nad hlavou.
Toto dítě vytrvalo ve svém šílenství a stal se z něj mladý muž, který miluje to, co dělá. Tento muž ví, že štěstí je vedlejší produkt funkce a musí se za něj bojovat, každý den a každý okamžik. Ví, že je ve válce, které se říká šoubyznys. A jeho největší odměnou je pohled do blyštivých hvězdných očí jeho ženy.
A pokud vás to zajímá, tak prodal úplné hovno, ale s radostí utrácí space cash.
KO KRU shit z roku 2003.
ďurech
