Šílený profesor Ďurech
O vraždění, umění a těžbě energie

Většině lidí se nedostává energie, protože si berou úvěry a neplatí. Kradou. Mají dluhy až do prdele. Jsou v mínusu. Mají jí dostatek tak na to, aby mohli chodit a blbě čumět.

Potřebujete se pohybovat kolem nuly, abyste mohli udržet vašeho Avatara přes den v provozu, aby měl nápady, radoval se, šoustal, byl pozorný, měl chuť do života…Pokud jste v kladných hodnotách, máte takzvaně energii na rozdávání. Pokud jste v mínusu, čumíte jako vypnutá ryba, život chutná jako bota Crocs namazaná pudlím hovnem.

Energii můžeme získat tak, že pracujeme pro Galaktický cirkus a vyděláme space cash, který potom můžeme dle libosti utrácet a směňovat za různé požitky. Můžeme jí také získat tak, že ji ukradneme nebo se přisajeme na chvilkový silný zdroj, přisát se na velký únik, jako když někdo hází bankovky z letadla nad městem…stačí jenom chytat a cpát si je do kapes.

Výborné potentní události z tohoto hlediska jsou veškerá neštěstí, úmrtí, masové vraždy, války, utrpení…vytváří obří vlny elektřiny, která přitahuje vampýří hmyz, který se přichází na chvíli nasytit – někdo řízne do stromu života a teče míza, hmyz přibíhá a lačně saje. Kolem poslední masové vraždy v Norsku vzniklo tolik energie, že doteď sytí kolonie hmyzu po celé planetě. Má všechno, co je potřeba – každý má v sobě ty nejtemnější stránky, a najednou je tu někdo, kdo je prozkoumává ve velkém – můžeme se podívat, jak to vypadá, nasát atmosféru, je to jako vlézt do kuchyně při výrobě voňavého pokrmu, může se morálně soudit, na někoho ukazovat prstem – to je ale zrůda, a celou dobu být v klidu ve svém gauči a prdět. Černá magie až do domu. Média jsou zprostředkovatelé hmyzích hodů, zesilovače. V pohodlí vašich domácností sosejte elektřinu vzniklou usměrněnou smrtí mnoha bytostí najednou. Smrt potřebuje svědky, aby se dala náležitě vychutnat. Dříve se chodilo na náměstí, kde se defenestrovalo nebo věšelo. Dnes si stačí u ranního nákupu v Albertu koupit nějaký plátek.

Amy Winehouse. Proslavila se hlavně utrpením, které si způsobovala. Její smrt způsobila největší vlnu zájmu o její osobu za její život. Další potentní zdroj energie. Pod rouškou soucitu se můžeme přisát na něčí pád. Nevidím důvod, proč se k jejímu úmrtí vyjadřují lidé, kteří nejsou její fanoušci a nejsou obeznámeni s její tvorbou, nesledovali jí během jejího života a neměli ji rádi. Až zdechnu, nakopu ze záhrobí prdel každýmu sráčovi, co si neposlech v životě jedinou moji věc, nepřihrál mi jedinej kšeft, neudělal se mnou rozhovor a najednou bude psát, jakej jsem byl génius, že sice divokej život, drogy a šílenství, ale byl nesmírně talentovaný a pro svou generaci znamenal….bla bla bla.

Pokud zemře někdo, z koho znám jenom mediální nálepku, je to velice podobné jako když zemře někdo, koho jsem nikdy neznal. Každý den se po celém světě odehrávají genocidy a hrůzy a umírá mnoho lidí. Nemůžu psát R.I.P. pro každého z nich, protože ani nevím, kdo jsou. Smrt musí být zesílena a mít svědky, aby se dala sát.

Problém celé záležitosti je, že energii jde nasávat stejným způsobem i z kreativních krásných pramenů umění, které jsou spaciálně vytvořeny k tomu, aby se u nich sosalo. Většina lidí ale dává přednost chvilkovým únikům, způsobených utrpením. Je to snažší. Aby mohl člověk absorbovat usměrněnou energii v podobě umění nebo jakéhokoliv podobného libého činu, musí nejprve naladit svůj přijímač. Něco to stojí, musí se na tom pracovat. Není to zadarmo, příjem krásy něco stojí.

Proto bych byl rád, aby si lidi užívali moje věci, dokuď tu jsem. Novináři milují, že se dotyčný už nemůže po smrti hájit. Začíná pré. Nechci, aby moje smrt zastínila můj život. Užívejte vše, jako by jste měli za vteřinu zemřít. Nemáte žádnou jistotu, nikdy.

Vesmír není sociální demokracie.

ďurech