Šílený profesor Ďurech
O dopadech kreativního procesu

Dlouhá mě tížila otázka, jaký je skutečný dopad kreativního procesu. Přemýšlel jsem nad hypotetickou situací – kdybych byl sám na ostrově, psal bych? A proč bych psal, kdyby nebyl nikdo, kdo by mě četl?

Dnes už vím, že bych psal. Vím, že kreativní proces působí okamžitě a dokonce především ve chvílích vzniku. To, že je dílo potom sdíleno dalšími lidmi, je příjemný bonus a spočívá v tom, že pomáhá ostatním žít a přináší do jejich života radost.

Pokusím se rozkrýt genezi svého myšlenkového procesu. Odpověď, že umělec tvoří pro sebe pro mě byla neuspokojivá. Je příliš jednoduchá, čítanková a obsahuje toho málo. Daleko lepší odpovědí je, že ho to baví. Stejně, jako se Ahab žene za svou velrybou a nehledá již důvody za svým chtíčem, je umělec hnán svým běsem. To, že mě něco baví však neříká nic o tom, jaký je skutečný dopad mojí činnosti. Zkoumal jsem proto dále.
Při svém uvažování jsem vycházel z předpokladu, že nic nikam nemizí a vše je uchováváno. Veškerá energie je uchovávána a její celkový objem se nemění, dochází pouze k přeměně. Hmota je forma energie stejně tak jako myšlenka. Přetvořím energii svého těla a své duše v koncentrovaný náboj zaznamenané myšlenky, usměrním rozptýlenou energii v projektil.

Umělci se různě pohybují na škále, která má na jednom konci pomíjivost a na druhém věčnost, oba konce mizí do ztracena, protože nesmrtelnost je největším dílem umělce, je vyvázán z běhu světa a může odcestovat jinam. Zanechá nám tu po sobě energii tak silnou, že už tu bude navždy s námi, jeho otisk je tak silný, že už si ho budeme moct navždy downloadovat z Informační sítě do svých kebulí, žije skrze své dílo a plave ve formě Velké Ryby v Moři Snů. Stejně tak se dá rozptýlit do věčného zapomnění, kdy je umělec notorický neplatič múze a je vyhozen z cechu a může se nechat zaměstnat třeba u reklamní agentury.

Poctivý a skvělý umělec je v podstatě bravurní dirigent. Učí se poslouchat všechny nástroje, které jsou k dispozici pro jeho záměr. Je to Konduktor, Vodič, Hromosvod, a vesmírná hudba po něm sjíždí do Formy. Ovládá orchestr energetických vln a snaží se z něj podle svých schopností a záměru vytřískat tu nejlepší hudbu. Dirigent NEPŘEPISUJE, nemá ani možnost zasahovat do matrice. Hudba už je dávno napsaná, on ji pouze usměrňuje a převádí. Kdo překračuje pravomoce, které překračovat ani nemůže, je na cestě k zapomnění. Může si pouze vybrat kus, který se bude hrát a pak se činit. On nic nesložil a ani složit nemůže, a dokud si tento aspekt svého poslání neuvědomí, bude z něj pouze pouhý znásilňovač, namyšlený průměrný hudebník, spisovatel, malíř…nezajímavý mrskal.

Síla jeho účinku je dána především jeho poctivostí a houževnatostí. Kdo je poctivý ke své múze a neohlíží se na světské požadavky a slouží hudbě, má nejsilnější účinek v neviditelném spektru. Jeho vlny či protivlny jsou nejmocnější. Takový člověk je bojovník, který hasí průsery ostatních pitomců a kráčí hrdě do slunce. Zavírá černé díry a odvrací apokalypsy. Je to ten, kdo úzkostlivě platí své účty múze. Na jeho vesmírné bankovní konto chodí platby v podobě tzv. space cashe, kerý opět není ničím jiným než energií, kterou pak může použít k další tvorbě.

Skutečné poslání umělců překračuje tento svět a zároveň se do něj vrací. Kreativní proces ovlivňuje chod světa. Špatné, průměrné, obšlehnuté, tendenční, imagové věci nikdy ničemu nepomohly, nicméně existovat musí, protože není možné, aby všechno bylo skvělé. Smradlavé umění se vždy vyhřívalo na slunci, nicméně daň za výsluní je věčné zatracení. Vaše vily zmizí, vaše letní sídla se promění v prach, vaše auta zrezaví a Múza vám jednou pošle fakturu. Nenechte se ošálit, je spoustu pitomců, kteří se cpou do odboje a přitom je jejich hnacím motorem společenské postavení rebela. Jejich fingovaná rebélie jim vyslouží chudobu ve všech sférách. Jeden zadek, dvě židle, jednoduchá rovnice. Nejprve si zabezpečí pohodlný život, koupí si auto, postarají se o pohodu vlastní prdele a potom teprve začnou v pohodlíčku tvořit svou rebélii, plnou obšlehnuté originality. To jsou rebelové naší doby. Agenti jsou všude.

Psal bych na pustém ostrově, kdybych tam měl tužku a papír. Kdybych ji neměl, psal bych své věci v hlavě a memorizoval si je. Kdyby mi selhala paměť, snil bych a posílal do Moře své sny.

Každý máme jiné cíle a nic není dobře ani špatně. Záleží pouze na tom, co chceme a co jsem ochotni obětovat. A nezapomínejte, že člověk nemůže chtít, co chce. Zdraví vás profesor Ďurech a přeje vám krásný víkend.

ďurech